35 C 386/2023-40 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že s [jméno] [příjmení] (dále jen„ zůstavitel“) uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce zůstaviteli poskytl částku 24 000 Kč a ten se ji zavázal vrátit spolu s úrokem 39,42 % ročně a poplatky. Zůstavitel dosud uhradil částku 17 976 Kč, avšak zbývající část neuhradil. Žalobce se proto domáhal uhrazení zbývající jistiny, úroků a úroků z prodlení, a to po žalovaném jako právním nástupci zůstavitele. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce a zůstavitel uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byly zůstaviteli poskytnuty prostředky v celkové výši 24 000 Kč, které se zavázal uhradit spolu s úrokem 39,42 % ročně (prokázáno smlouvou včetně informacemi k úvěru). Zůstavitel z poskytnuté částky 24 000 Kč žalobci uhradil celkově částku 17 976 Kč (prokázáno bilancí). Žalovaný přes výzvu a zesplatnění dluh nesplnil (prokázáno těmito výzvami). Žalovaný nabyl předmětný dluh jako dědic zůstavitele (prokázáno sdělením notáře). 4. Soud se zaměřil na skutečnost, zda žalobce zkoumal schopnost zůstavitele dluh splnit. Žalobce tvrdil, že vyšel z příjmů klienta a jeho domácnosti uvedených v žádosti 32 000 Kč čistého, životního minima výše splátky úvěru a sdělených měsíčních výdajů domácnosti v celkové výši 8 000 Kč. 5. Soud z provedeného dokazování uzavřel, že žalobce provedl kontrolu zůstavitele v registrech, zjistil předcházející úvěry a jejich splácení (prokázáno úvěrovou zprávou a potvrzením bonity), avšak pokud jde o výdaje, vyšel z částky 8 000 Kč, aniž by bylo zjištěno, jakým způsobem ji zjistil, neboť tato částka není v žádném předloženém dokumentu, který žalobci předkládal. Žalobce tak zcela rezignoval na zjišťování výdajové stránky zůstavitele, k jednání se nedostavil a nemohl tak být poučen dle § 118a o. s. ř. 6. Soud tak uzavírá, že žalobce a zůstavitel uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] aniž by se žalobce před tím zabýval výdaji zůstavitele, a na základě této smlouvy poskytl zůstaviteli částku 24 000 Kč, ze které byla vrácena částka 17 976 Kč. Žalovaný se stal dědicem zůstavitele. Zůstavitel ani žalovaný přes výzvu k zaplacení, dle které se pohledávka stala splatnou dne [datum], dluh neuhradili. 7. S ohledem na takto učiněná skutková zjištění již soud neprováděl další důkazy a z dalších provedených důkazů se nepodávala žádná další relevantní okolnost. 8. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce zkoumal schopnost zůstavitele dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 9. Předpokladem řádného zkoumání schopnosti zůstavitele dluh splnit je komplexní zhodnocení jeho příjmů a výdajů na základě jím poskytnutých údajů a podkladů a na základě kontroly jeho osoby v registrech. Pokud žalobce nedostál svým povinnostem zkoumat schopnost zůstavitele dluh splnit, zatížil svůj postup vadou a způsobil tím neplatnost smlouva, a to neplatnost absolutní. 10. Soud proto přiznal žalobci nároky z bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., a to vůči žalovanému jako dědici zůstavitele (§ 1701 odst. 1 o. z.), které stanovil tak, že od poskytnuté částky odečetl již uhrazené plnění. Soud dále žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení (§ 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 11. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 12. Následně soud zamítl jistinu v části, ve které již byla uhrazena, související nárok na úhradu úroku z prodlení a neplatně sjednané ostatní nároky (např. úrok včetně kapitalizovaného úroku). 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.