35 C 399/2022-59 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala výživného nerozvedené manželky s tím, že manželství účastníků je ve velké krizi, takže běží řízení o rozvodu. Žalobkyně je aktuálně na rodičovské dovolené s nezletilým synem, jehož otcem je zapsán právě žalovaný, a dále žije spolu s dalším dítětem z předchozího vztahu. S žalovaným nebydlí od září 2022 a od této doby jí nikterak nepřispívá na výživu její a ani nezletilých dětí. Jejím jediným příjmem je příjem z rodičovského příspěvku 10 000 Kč, ze kterého splácí úvěr, pojištění úvěru, nájemné a další platby související s bydlením. 2. Žalovaný s žalobou souhlasil, považoval však výši požadovaného výživného za nepřiměřenou. Byl ochoten žalobkyni hradit částku 3 – 4 000 Kč měsíčně. 3. Soud provedl důkaz listinami, které účastníci navrhli, a dále doplnil dokazování dle § 120 odst. 2 o. s. ř. o výpis z centrální evidence žalovaného a dospěl k následujícím skutečnostem. 4. Žalobkyně a žalovaný jsou manželé. V současné době však probíhá řízení o rozvodu. V minulosti spolu žili ve společné domácnosti spolu se 2 dětmi, přičemž u jednoho dítěte je žalovaný zapsán jako otec, žalobkyně je poté matka obou dětí. Žalovaný hradil nájem společné domácnosti do svého odchodu, poté již na výživu žalobkyně a jejích dětí ničeho nehradil (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků a rodnými listy nezletilých dětí). 5. Žalobkyně je na rodičovské dovolené a pobírá příspěvek 10 000 Kč měsíčně (prokázáno oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory). Žalovaný ničeho na nezletilé dítě nepřispívá, neboť žalobkyně vzala v tomto směru zpět návrh na úpravu poměrů, protože žalovaný není biologickým otcem nezletilého (prokázáno usnesením [název soudu] sp. zn. [číslo jednací], které bylo předloženo žalovaným na mobilním telefonu). Žalobkyně hradí též úvěr u [obec] spořitelny v částkách po 7 171 Kč měsíčně (prokázáno výpisem z účtu). 6. Žalobkyně s dětmi bydlela do konce roku 2022 v nájemním bydlení za nájemné 5 060 Kč měsíčně, kde žalovaný bydlel do 17. 9. 2022 (prokázáno nájemní smlouvou včetně dodatku spolu s údaji o osobách v bytě, vyúčtováním záloh). 7. Žalovaný je zaměstnán ve [anonymizována tři slova], pobírá čistý měsíční plat od 27 542 Kč do 44 293 Kč, průměrně 34 000 Kč měsíčně (prokázáno výplatními pásky za květen – srpen 2022). V současné době je bez dalšího relevantního majetku a je vůči němu vedeno oddlužení formou splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, přičemž lze očekávat, že v průběhu 5 let umoří dluhy do 128 % (prokázáno výpisem z insolvenčního rejstříku spolu se zprávou o plnění). Žalovaný kromě manželky a 1 zapsaného nezletilého dítěte žádnou další vyživovací povinnost (prokázáno výpisem z centrální evidence obyvatel). 8. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost. 9. Soud tak po provedeném dokazování uzavřel, že účastníci jsou manželé, žalobkyně je na rodičovské dovolené a stará se o 2 nezletilé děti. Jejím jediným příjmem je rodičovský příspěvek 10 000 Kč měsíčně. Žalovaný má 2 vyživovací povinnosti (včetně žalobkyně), má příjem asi 34 000 Kč měsíčně, avšak je v oddlužení, takže nemá žádný relevantní majetek a žije z nezabavitelné částky. Po celé žalované období spolu účastníci nevedou společnou domácnost a nehradí si vzájemně na výživu ničeho. 10. Podle § 697 odst. 1 o. z., manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. 11. Podle § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 12. Podle § 203 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen i. z.), není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. Podle odst. 4, Neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila. 13. Podle § 169 odst. 1 písm. e) i. z., pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou pohledávky věřitelů na výživném ze zákona. 14. Podle § 229 odst. 3 písm. e) i. z., nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními dlužník v době od povolení oddlužení. 15. Soud po právní stránce nejprve řešil, zda je oprávněn věc rozhodnout s ohledem na insolvenční řízení žalovaného a uzavřel, že žalovaný je osobou s dispozičními oprávněními a žalovaná pohledávka podléhá režimu § 203 i. z. Soud tak uzavřel, že mu přísluší vyhlásit ve věci rozsudek. 16. Soud se následně zabýval tím, zda žalobkyni vznikl nárok na plnění výživného a uzavřel, že tomu tak je. Účastníci jsou manželé a ve smyslu § 697 o. z. mají právo na stejnou životní úroveň, přičemž je nepochybné, že žalovaný vydělává prostředky asi 34 000 Kč měsíčně a žalobkyně má příjem asi 10 000 Kč měsíčně a stará se o 2 nezletilé děti. Účastníci objektivně ukončili společnou domácnost, od září roku 2022 spolu nežijí a nikterak spolu nesdílí svoji životní úroveň. Žalobkyně tak má právo na dorovnání životní úrovně s žalovaným. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalovaný umořuje dluhy v rámci oddlužení, neboť předmětná pohledávka je pohledávkou přednostní. 17. Při stanovení výše této pohledávky vyšel soud z doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti, přičemž k nároku manželky přistoupil jako k nároku zletilého dítěte. Soud proto stanovil, že žalobkyni přísluší dle těchto tabulek 18 % příjmu žalovaného, neboť ten má aktuálně 2 vyživovací povinnosti, a to i přes to, že zapsaný nezletilý syn není biologickým synem žalovaného. V rámci řízení se totiž nikterak neprokázalo, že by tento nesoulad biologický a právní byl jakkoliv řešen a soud nemůže předjímat budoucí kroky účastníků (nesoulad totiž nemusí být nikdy zpochybněn). Za této situace je třeba vycházet z existence 2 vyživovacích povinností žalovaného a dle doporučujících tabulek by žalobkyni vznikl nárok na výživné přibližně 6 100 Kč měsíčně. Výše takto stanoveného výživného neodporuje kontrolním částkám citovaných tabulek. 18. Soud však v souladu s judikaturou Ústavního soudu (vizte např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 244/03) nepřistoupil ke stanovení výživného čistě na základě výpočtu dle příjmů žalovaného, ale komplexně zhodnotil situaci, když je nepochybné, že žalovaný je v insolvenci, nemá žádný relevantní majetek ani úspory. Tím je jeho životní úroveň podstatně snížena, přičemž žalobkyně se musí na této úrovni podílet. Soudu za této situace nezbylo, než výživné stanovené na základě doporučujících tabulek snížil na částku 4 000 Kč měsíčně, neboť tato částka je adekvátní majetkovým poměrům žalovaného. 19. Soud proto tuto částku uložil žalovanému hradit na výživu žalobkyně ode dne podání žaloby, a to vždy do 15. dne v měsíci. Ve zbytku pak žalobu zamítl jako nedůvodnou. 20. Vzhledem k tomu, že ke dni vydání rozsudku již došlo ke splatnosti 7 splátek výživného (říjen 2022 – duben 2023) uložil soud žalovanému uhradit též dlužné výživné za toto období. To stanovil jako sedminásobek stanoveného výživného. Soud pak rozložil platbu dlužného výživného do splátek po 2 000 Kč měsíčně. 21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy účastníkům tyto náklady nevznikly.