35 C 399/2023-16 — Okresní soud Praha-východ

Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které věřitel poskytl žalovanému částku 16 000 Kč a ten se ji zavázal vrátit původně do [datum] a následně nejpozději do [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, požadoval žalobce nesplacenou částku 15 500 Kč spolu s úrokem z prodlení a spolu se smluvní pokutou za období do [datum] v částce 1 133 Kč. Žalovaný přes výzvu dluh neuhradil. Svou aktivní legitimaci žalobce dovozoval od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že věřitel a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které věřitel poskytl žalovanému částku 16 000 Kč a ten se ji zavázal vrátit do [datum] bez dalších poplatků. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky (prokázáno předmětnou smlouvou, verifikační platbou, potvrzením o platbě). Dne [datum] strany prodloužily splatnost pohledávky do [datum] (prokázáno dodatkem této smlouvy). Žalovaný tuto povinnost v rozsahu částky 15 500 Kč nesplnil, takže za období od [datum] do [datum], kdy byl v prodlení, dluží na smluvní pokutě nejméně částku 1 133 Kč. Žalovaný přes výzvu dluh neuhradil (prokázáno upomínkou). Žalobce od věřitele nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (prokázáno touto smlouvou včetně příloh a oznámením o postoupení pohledávek). Z dalších předložených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. Po právní stránce soud uzavřel, že věřitel a žalovaný uzavřeli bezúročnou smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., na kterou dopadají s ohledem na § 5 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168 citovaného zákona. Zatímco věřitel plnil řádně a včas, žalovaný nikoliv, čímž se dostal do prodlení. Žalobci jako právnímu nástupci věřitele soud přiznal dlužnou jistinu, úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a smluvní pokutu dle § 2048 a násl. o. z., neboť je v limitech daných § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 633 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť žalobce podává velké množství žalob na ustálených vzorech.