35 C 402/2023-21 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že poté, co zkoumal schopnost žalované dluh splnit, s ní dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na základě které jí poskytl částku 20 000 Kč, kterou se zavázala žalovaná vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 800 Kč. Žalovaná však svůj dluh nezaplatila. Proto žalobce požadoval po žalované žalovanou částku včetně smluvní pokuty 1 800 Kč a úroků z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastnici dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytnul žalované částku 20 000 Kč, kterou se zavázala žalovaná vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 800 Kč. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu (prokázáno smlouvou o úvěru, VOP, ověřením totožnosti, přehledem transakcí spolu se sdělením banky). Žalovaná však svůj dluh přes výzvy nezaplatila (prokázáno výzvami). Žalobce zkoumal schopnost žalované dluh splnit, a to pomocí nahlédnutí do jejích bankovních záznamů a statistickým modelem (prokázáno přehledy). Žalobce však nepředložil žádné důkazy o prokázání svého tvrzení, že nahlížel do známých registrů, či se zajímal o skutečné výdaje žalované. 4. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 5. Žalobce dle svého tvrzení zkoumal schopnost žalované dluh splnit na základě údajů sdělených od žalované a dále kontrolou žalované v jednotlivých registrech. K tomu k důkazu předložil své vlastní potvrzení, že ověřil příjmy žalované dostatečným způsobem (prokázáno dokumentem„ Identifikované příjmy“), přičemž žalovaná měla dle dokumentu„ Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]“ identifikované příjmy ve výši 26 266 Kč a výdaje žalované stanovil v celkové výši necelých 2 000 Kč. K otázce kontroly žalované v registrech (jako je např. [příjmení]) pak žalobce nepředložil jediného relevantního důkazu. 6. Žalobce tak neprokázal své tvrzení, že by kontroloval žalovanou v registrech. Soud uzavřel, že za této situace žalobce nedostál svým povinnostem daných mu zákonem, čímž způsobil, že smlouva je neplatná. 7. Soud za této situace uložil žalované vrátit poskytnuté prostředky z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 o. z. 8. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 9. Následně soud zamítl všechny neplatně sjednané poplatky a pokuty, a to včetně příslušenství k nim. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 510,32 Kč, přičemž tato částka představuje 62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81 % a úspěchu žalované v rozsahu 19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 984 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 600 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.