35 C 407/2022-84 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala určení, že darovací smlouva uzavřená dne [datum] mezi žalovanou 3 a [jméno] [příjmení], [datum narození], posledně bytem [adresa], [PSČ] [obec], který zemřel dne [datum] (dále jen„ zůstavitel“), jako dárci a žalovanými 1 a 2 jako obdarovanými je neplatná. Touto smlouvou zamýšleli dárci převést vlastnické právo k nemovitostem uvedeným ve výroku I. a ve výroku II. na obdarované, a to i přes skutečnost, že zůstavitel ke dni uzavření smlouvy nebyl způsobilý posoudit následky svého jednání, učinil jej v duševní poruše, čímž zatížil toto jednání neplatností. Žalobkyně jako dědička po zůstaviteli vznesla námitku relativní neplatnosti vůči všem žalovaným. 2. Žalobkyně podáním ze dne [datum] změnila předmět řízení, když se nadále domáhala určení, že předmětné nemovitosti byly ke dni úmrtí zůstavitele z části ve vlastnictví zůstavitele a z části ve společném jmění zůstavitele a jeho manželky žalované 3, neboť na základě předmětné smlouvy došlo ke změně vlastnického práva v katastru nemovitostí. Soud připustil změnu žaloby usnesením ze dne 3. 5. 2023, č. j. 35 C 407/2022 - 61. 3. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Uvedli, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, avšak i kdyby tento zájem měla, tak předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví žalovaných 1 a 2. K darovací smlouvě uvedli, že zůstavitel ji uzavřel po zdravém rozmyslu a při plném vědomí, smlouva tak je platná a žalovaní 1 a 2 nabyli svého vlastnického práva, a to již před úmrtím zůstavitele. Žaloba by ani z tohoto důvodu nebyla po právu. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že ke dni uzavření darovací smlouvy byl zůstavitel vlastníkem nemovitostí [anonymizována dvě slova], druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. [číslo] druh pozemku zahrada, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. [rok], pro [katastrální uzemí], [územní celek], a zůstavitel a žalovaná 3 v rámci svého společného jmění vlastnili stavbu [adresa], rodinný dům, stojící na pozemku [anonymizována dvě slova], zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], pro [katastrální uzemí], [územní celek], vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků). Dne [datum] uzavřeli zůstavitel a žalovaná 3 jako dárci a žalovaní 1 a 2 jako obdarovaní darovací smlouvu, na základě které byli žalovaní 1 a 2 zapsáni jako vlastníci do katastru nemovitostí (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků a darovací smlouvou). Zůstavitel v té době byl v [anonymizována dvě slova], přičemž z lékařských zpráv se podává, že byl orientován místem a časem (prokázáno lékařskými a propouštěcími zprávami [anonymizováno] nemocnice [ulice] a [anonymizována dvě slova]). Dne [datum] zůstavitel zemřel a jedinými dědičkami po něm se staly žalobkyně a žalovaná 3, přičemž předmětem projednání dědictví nebyly předmětné nemovitosti (prokázáno zprávami notáře, protokolem z dědického řízení a usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 4. 2023, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]). 5. Z vyjádření účastníků je nepochybné, že žalobkyně a žalovaná 3 se neshodnou v tom, zda předmětné nemovitosti jsou nebo nejsou součástí pozůstalosti. 6. Soud s ohledem na svůj právní názor neprováděl žádné další dokazování a důkazní návrhy zamítl pro nadbytečnost. Z dalších provedených důkazů pak nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 7. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 8. Podle § 162 odst. 1 z. ř. s., zaniklo-li manželství zůstavitele jeho smrtí, soud usnesením stanoví obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalého manžela ke dni smrti zůstavitele a schválí dohodu pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, není-li v rozporu s pokyny, které zůstavitel ještě za svého života udělil ohledně svého majetku pro případ smrti, popřípadě se zákonem. Podle odst. 2, nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, soud usnesením podle zásad uvedených v občanském zákoníku, určí, jaký majetek ze společného jmění patří do pozůstalostního jmění a jaký majetek patří pozůstalému manželovi, popřípadě též stanoví pohledávku, potřebnou k vypořádání majetku ze společného jmění. Neshodnou-li se dědici s pozůstalým manželem na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do společného jmění manželů, ke spornému majetku se nepřihlíží. 9. Podle § 172 odst. 1 z. ř. s., aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku. Podle odst. 2, nebyla-li zjištěna podle odstavce 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží. 10. Podle § 193 odst. 1 z. ř. s., objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží. 11. Podle § 189 odst. 1 z. ř. s., nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou. 12. Soud posoudil žalobu a uzavřel, že v daném případě jde o majetek, který je v principu vyloučen z projednání o dědictví, a to ať již jako o majetek patřící do společného jmění manželů (§ 162 z. ř. s.), nebo jako o zůstavitelův výlučný majetek (§ 172 odst. 1 a 2 z. ř. s.), neboť mezi dědici nepanuje shoda, zda do pozůstalosti a společného jmění manželů patřil. K takovému majetku se v principu nepřihlíží a není jej možné ani dodatečně projednat, avšak žalobkyně se může dle § 189 odst. 1 z. ř. s. domáhat určení svého vlastnického práva. V rámci takového řízení by se zůstavitelovo vlastnické právo řešilo jako předběžná otázka. Za této situace žalobkyni absentuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení dle § 80 o. s. ř., neboť ten je vyloučen vždy, když je předmět určení předběžnou otázkou jiného sporu. Soudu proto nezbylo než žalobu zcela zamítnout. 13. Tento závěr soudu koresponduje s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4290/2013, na které odkazovali žalovaní. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 860 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 000 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (za převzetí a přípravu zastoupení) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 5 000 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., jelikož šlo o společný úkon při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, a z částky 4 000 Kč (2 x 2 000 Kč) za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky 5 000 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 4 960 Kč (2 x 2 480 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky 6 200 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.