46 C 175/2023 — Okresní soud Praha-východ

Manželka se domáhala rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne [datum], s odůvodněním, že v současné době je manželství hluboce a trvale rozvráceno a neplní svoji funkci a manželé spolu již ani nesdílejí společnou domácnost. Manželé mají společného syna, který je již zletilý. Manžel s návrhem na rozvod manželství souhlasil. Oba manželé jsou státními příslušníky Rumunska s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ z.m.p.s.“), úpravu obsaženou ve Smlouvě o právní pomoci v občanských věcech mezi Českou republikou a Rumunskem vyhlášenou pod č. 1/1996 Sb. a dospěl k závěru, že podle čl. 28 odst. 1 citované mezinárodní smlouvy je dána pravomoc a příslušnost k rozhodnutí věci České republiky a rozhodným právem je právní řád Rumunska. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] (zjištěno z oddacího listu vydaného [anonymizována tři slova], [země], dne [datum] včetně překladu do českého jazyka) a jednalo se o jejich v pořadí druhé vzájemné manželství. Ze vztahu manželů se narodilo jedno dítě, které je k dnešnímu dni již zletilé. Oba manželé jsou právně způsobilí a s rozvodem manželství souhlasí (účastnický výslech manželů). Po právní stránce soud věc hodnotil podle zákona č. 287/2009, občanského zákoníku, (dále jen„ občanský zákoník“), kdy podle jeho čl. 373 může k rozvodu dojít a) se souhlasem manželů, na žádost obou manželů nebo jednoho z manželů se souhlasem druhého manžela, b) je-li ze závažných důvodů vážně narušen vztah mezi manželi a pokračování manželství již není možné, c) na žádost jednoho z manželů po faktické rozluce, která trvala nejméně dva roky, d) na žádost jednoho z manželů, jehož zdravotní stav znemožňuje pokračování v manželství. Podle čl. 374 odst. 1 občanského zákoníku rozvod se souhlasem manželů lze prohlásit bez ohledu na dobu trvání manželství a bez ohledu na to, zda z manželství jsou nebo nejsou nezletilé děti. Podle odst. 2 rozvod se souhlasem manželů nelze povolit, pokud je jeden z manželů zbavený práv. Podle odst. 3 je soud povinen ověřit svobodný a pravoplatný souhlas každého z manželů. Podle čl. 383 odst. 1 občanského zákoníku při ukončení manželství rozvázáním se manželé mohou dohodnout, že si ponechají příjmení z manželství. Soud vezme v potaz tuto dohodu v rozhodnutí o rozvodu. Podle odst. 2 z vážných důvodů, odůvodněných zájmem jednoho z manželů nebo zájmem dítěte, může soud uložit manželům, aby si ponechali příjmení z manželství, a to i v případě, kdy mezi nimi nedošlo k dohodě. Podle odst. 3 pokud nedošlo k dohodě nebo pokud to soud neuloží, každý z bývalých manželů si vezme příjmení, které měl před uzavřením manželství. Z vyjádření obou manželů vyplynulo, že v manželství již nadále nechtějí setrvávat a že rozvodem manželství souhlasí. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství a nebyly shledány překážky, které by jeho rozvodu bránily, soud manželství účastníků rozvedl a současně vzal na vědomí jejich dohodu o ponechání si příjmení z manželství i po jeho rozvodu. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ z.ř.s.”), neboť soud neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly jejich přiznání některému z manželů.