Stručně: Paragraf 2 zákona o mezinárodním právu soukromém stanoví, že tento zákon se použije pouze v rozsahu, v jakém to dovolují vyhlášené mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, a přímo použitelná ustanovení práva Evropské unie.
§ 2 Mezinárodní smlouvy a předpisy Evropské unie
Zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen „mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie1).
Paragraf 2 zákona o mezinárodním právu soukromém stanoví, že tento zákon se použije pouze v rozsahu, v jakém to dovolují vyhlášené mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, a přímo použitelná ustanovení práva Evropské unie.
Co to znamená v praxi
Pokud existuje mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nebo přímo použitelné právo Evropské unie, mají tato pravidla přednost před ustanoveními tohoto zákona.
Zákon o mezinárodním právu soukromém se uplatní pouze tam, kde mezinárodní smlouvy nebo právo EU neupravují danou problematiku nebo kde tento zákon doplňuje jejich úpravu.
Při řešení soukromoprávních poměrů s mezinárodním prvkem je vždy nutné nejprve ověřit, zda se na danou situaci nevztahuje mezinárodní smlouva nebo právo Evropské unie.
Na co si dát pozor
Je třeba vždy zkoumat hierarchii právních norem – mezinárodní smlouvy a právo EU mají přednost před vnitrostátním zákonem.
Pojem „vyhlášené mezinárodní smlouvy“ znamená, že smlouva musí být řádně publikována, aby byla pro Českou republiku závazná a použitelná.
„Přímo použitelná ustanovení práva Evropské unie“ se vztahují na nařízení EU, která jsou závazná a přímo aplikovatelná ve všech členských státech bez nutnosti dalšího vnitrostátního provádění.