46 C 71/2023 — Okresní soud Praha-východ

Manželka se domáhala rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne [datum] před [anonymizováno 5 slov], v [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení], v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země]. Návrh odůvodnila tím, že manželství bylo uzavřeno po asi roční známosti a manželé si zpočátku dobře rozuměli a měli se rádi. Po roce manželství se však chování manžela změnilo, začal chodit pozdě z práce a večer odcházel za kamarády a na manželku neměl čas. Všechny snahy manželky o záchranu manželství nebyly úspěšné. Intimně se manželé přestali stýkat v [anonymizováno] [rok] a společnou domácnost manželé ukončili v [anonymizováno] [rok]. Manželství zůstalo bezdětné. Poté co, byl manžel vyzván, aby se vyjádřil k návrhu na rozvod manželství, který mu byl zaslán na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku, soud obdržel e-mailovou zprávu z e-mailové adresy [email], ve které bylo uvedeno, že manžel nemá dále zájem setrvávat v manželství a že žádá, aby bylo rozhodnuto v jeho nepřítomnosti, neboť se nenachází na území České republiky a z důvodu situace na Ukrajině se nemůže do České republiky dostat. Na výzvu soudu ke sdělení adresy současného pobytu manžela a adresy, na kterou je manželovi možné doručovat, zaslanou na uvedenou e-mailovou adresu již nebylo reagováno. S ohledem na skutečnost, že nebylo možné ověřit totožnost osoby, která e-mailovou zprávu odeslala a dále ani neposkytla potřebnou součinnost stran sdělení místa svého pobytu či doručovací adresy, byl manželovi pro řízení ustanoven opatrovník, se kterým bylo jednáno navzdory tomu, že byla následně z informačního sytému základních registrů zjištěna platná adresa manžela na území České republiky. Na této adrese se však zdržuje bratr manžela se svou manželkou, kteří nemají o současném místě pobytu manžela povědomí. Opatrovník manžela ponechal rozhodnutí na úvaze soudu. Oba manželé jsou státními příslušníky Ukrajiny, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, úpravu obsaženou mezinárodní smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikovanou pod č. 123/ 2002 Sb.m.s. a dospěl k závěru, že podle čl. 30 odst. 3 mezinárodní smlouvy je dána pravomoc a příslušnost k rozhodnutí věci České republiky a podle čl. 30 odst. 1 je rozhodným (hmotným) právem právní řád Ukrajiny. Z oddacího listu vystaveného dne [datum] [anonymizována čtyři slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že manželství [celé jméno manžela] a [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] bylo uzavřeno dne [datum]. Z výslechu manželky bylo zjištěno, že do České republiky se manželé přistěhovali v roce [rok], od té doby bydleli v [anonymizováno] spolu s bratrem manžela a jeho manželkou. Po nějaké době si manželé přestali rozumět, manžel býval hodně v práci a na manželku řval, jejich vztah přestal fungovat. Asi na konci roku [rok] se manželka ze společné domácnosti odstěhovala. S manželem společně rozebírali budoucnost jejich vztahu, avšak se vzájemně shodli na tom, že jejich manželství již není nefunkční a že každý už má svůj život. O současném pobytu manželka nic neví. Manželka má v současné době nového přítele a k datu podání návrhu, ani k datu vyhlášení rozsudku neočekávala narození dítěte. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum]. Z manželství se narodily žádné děti. Manželé se do České republiky přistěhovali v roce [rok], kde bydleli u bratra manžela a jeho manželky. Po asi jednom roce se v manželství začaly projevovat problémy a manželka se ze společné domácnosti odstěhovala na konci roku [rok]. V současné době má manželka novou známost, neočekává narození dítěte. Po právní stránce soud věc hodnotil podle zákona o rodině zveřejněném ve věstníku Nejvyšší Rady Ukrajiny (VVR), 2002, č. 21-22, čl. 135 ve znění zákona č. 540-IX ze dne 30. 3. 2020, (dále jen „zákon o rodině“). Podle čl. 110 odst. 1 zákona o rodině může žalobu o zrušení manželství (rozvod) podat jeden manžel. Podle odst. 2 nelze podat žalobu o zrušení manželství (rozvod) během těhotenství manželky a jeden rok po narození dítěte, s výjimkou případů, kdy se jeden z manželů dopustil protiprávního jednání, které obsahuje znaky trestného činu proti druhému manželskému partnerovi nebo dítěti. Podle čl. 112 odst. 1 zákona o rodině soud zjistí skutečný vztah manželů, skutečné důvody soudního sporu o rozvod, přihlíží k přítomnosti nezletilého dítěte, dítěte se zdravotním postižením (invalidy) a dalších okolností života manželů. Podle odst. 2 soud rozhodne o zrušení manželství, pokud se prokáže, že další soužití manželů a zachování manželství by bylo v rozporu se zájmy jednoho z nich, se zájmy jejich dětí, kterou jsou zásadní. S ohledem na zjištění učiněná z provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že další soužití manželů a zachování manželství by bylo v rozporu nejméně se zájmy jednoho z nich, v tomto případě se zájmy manželky, která návrh na rozvod manželství podala a již více než dva roky s manželem nežije v jedné domácnosti a téměř stejně dlouhou dobu se s manželem nevídá, o jeho současném životě a pobytu nemá povědomí a sama navázala nový vztah. Stanovisko manžela k rozvodu manželství se nepodařilo s jistotou zjistit, avšak s ohledem na skutečnost, že manžel se nachází mimo území České republiky, což nepřímo potvrdila jeho nejbližší rodina, a s manželkou není v žádném kontaktu, má soud za to, že ani manžel nemá zájem na pokračování manželství, které je pouze formálním svazkem. V řízení přitom nebyly tvrzeny a prokazovány žádné mimořádné okolnosti, které by svědčily ve prospěch zachování manželství, ani překážky, které by jeho zrušení bránily. Soud proto návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, neboť soudem nebyly shledány okolnosti, které by odůvodňovaly jejich přiznání některému z manželů.