6 C 103/2023-31 — Okresní soud Praha-východ

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 65 833,02 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o účtu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dále uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na jejímž základě byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr s limitem až 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit právní předchůdkyni žalobkyně úrok z čerpaného kontokorentu ve výši 18,90 % ročně a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu v souladu s platným sazebníkem právní předchůdkyně žalobkyně, které byly podle smluvních ujednání započítávány do výše kontokorentu. Žalovaný překročil limit kontokorentu a dostal se do tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který nevyrovnal, což představovalo závažné porušení smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně proto pohledávku za žalovaným převedla dne [datum] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. Pohledávka za žalovaným byla s účinností od [datum] postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne [datum]. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani přes opakované upomínky a předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] Rámcovou smlouvu o finančních službách, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému účet č. [bankovní účet]. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli dne [datum] Smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 60 000 Kč s dohodnutou úrokovou sazbou ve výši 18,90 % ročně. Nedílnou součástí smluvního vztahu bylo Oznámení o úrokových sazbách a Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (viz Rámcová smlouva o finančních službách včetně přílohy, Smlouva o kontokorentním úvěru, Oznámení o úrokových sazbách a Všeobecné obchodní podmínky). Přehled obratů na bankovním účtu žalovaného a čerpání úvěru soud zjistil z výpisů z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum]. Z výpisů z účtu vyplývá, že ke dni [datum] žalovaný přečerpal kontokorent. Dopisem ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu nevyrovnání nepovoleného přečerpání kontokorentu byla dne [datum] dlužná pohledávka převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků (viz Poslední výzva před podáním žaloby). Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni (viz Smlouva o postoupení pohledávek, Příloha [číslo] Seznam pohledávek, Dohoda o úplatě a příloha [číslo] Potvrzení o zaplacení kupní ceny). Dopisem ze dne [datum] bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému (viz Oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Ke dni [datum] činila pohledávka částku 71 947,19 Kč sestávající z jistiny úvěru 65 833,02 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru 3 334 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 2 780,17 Kč (viz listina nazvaná Podklady pre súdne konanie). Dopisem ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.</i> 9. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě níž žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanými úroky a poplatky. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas a žalobkyně úvěr v souladu se smluvními podmínkami zesplatnila ke dni [datum]. Protože žalovaný dluh doposud neuhradil, dostal se ode dne následujícího po zesplatnění do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen platit rovněž úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou tímto nařízením. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. o. z. Soud s ohledem na výše uvedené shledal žalobu důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, právo náhradu nákladů řízení ve výši 15 036,50 Kč Náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 634 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT po 3 740 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby), za úkon právní služby dle § 11 odst. 2 AT ve výši 1 870 Kč (jednoduchá výzva k plnění), z částky 900 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby podle § 13 odst. 4 AT, a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. Za podání ze dne [datum] a dne [datum] nebyla odměna přiznána, jelikož se nejednalo o podání ve věci samé. 11. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).