7 C 179/2022-101 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 18. 5. 2022 domáhala určení, že je vlastníkem podílu o velikosti id. ½ na pozemku parc. [číslo] podílu o velikosti id. ½ na pozemku parc. [číslo] to vše v k.u. [část obce] u [obec], obec Mnichovice, na [list vlastnictví], zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ (dále také jako„ nemovité věci“ či„ pozemky“). Žalobkyně uvedla, že v roce 2016 uzavřela s žalovanou dohodu, resp. inominátní smlouvu, na základě které se žalobkyně s žalovanou dohodly o způsobu koupě nemovitých věcí s tím, že tyto nemovité věci měla nabýt do podílového spoluvlastnictví žalobkyně a přítel žalované, pan [jméno] [příjmení], a to každý o velikosti id. podílu ½. Žalobkyně uvedla, že po celou dobu osobně jednala o koupi nemovité věci se zástupcem původního vlastníka nemovitých věcí, tj. realitní kanceláří [právnická osoba] Dle tvrzení žalobkyně jí však následně nebyl schválen hypoteční úvěr a za tímto účelem bylo proto dle žalobkyně potřeba, aby jako kupující daných nemovitých věcí vystupovala osoba odlišná od žalobkyně, přičemž na jméno této osoby měly být podíly na nemovitých věcech evidovány v katastru nemovitostí, a zároveň tato osoba měla namísto žalobkyně uzavřít i smlouvu o hypotečním úvěru. Dle tvrzení měla být touto osobou žalovaná, která měla dle žalobkyně nemovité věci pro žalobkyně„ držet“ s tím, že vlastnické právo k nemovitostem bude však svědčit žalobkyni. Dle tvrzení žalující měla veškeré náklady související s převodem vlastnictví nemovitých věcí hradit právě žalobkyně. Dle žalobkyně pak žalovaná po celou dobu, kdy byla v katastru nemovitostí vedena jako podílový spoluvlastník nemovitých věcí, nikdy jako skutečný vlastník nevystupovala, naopak dle žalující to byla žalobkyně, kdo o podílech na nemovitých věcech rozhodoval a byla i jejich skutečným vlastníkem. Následně měla žalovaná uzavřít kupní smlouvu s novým nabyvatelem pozemků, panem [jméno] [příjmení], na základě níž mu podíly na nemovitých věcech žalovaná prodala, a to bez vědomí žalobkyně a bez jejího souhlasu. 2. Žalobkyně dne 20. 5. 2022 podala návrh na vydání předběžného opatření, ve kterém žádala, aby žalované bylo zakázáno nakládat, úplatně i bezúplatně převádět vlastnické právo, zřizovat zástavní právo či právo odpovídající věcnému břemeni, pronajímat, vypůjčovat či uzavírat smlouvy o budoucím převodu či jinak disponovat ohledně podílů na předmětných pozemcích. Usnesením ze dne 27. 5. 2022, č. j. [číslo jednací] bylo tento návrh na vydání předběžného opatření zamítnut mimojiné s tím, že soud neměl za osvědčené, že by žalobkyni mělo svědčit vlastnické právo k daným nemovitostem, když nebyla ani účastníkem kupní smlouvy, na jejímž základě byly nabyty. Usnesení nabylo právní moci dne 15.6.2022. 3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila svým podáním ze dne 12. 7. 2022, ve kterém navrhla žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout. Žalovaná uvedla, že tvrzení žalobkyně o tom, že žalobkyně s žalovanou uzavřely jakoukoliv smlouvu či dohodu, na základě níž by bylo ujednáno, že žalobkyně (a nikoli žalovaná) je spoluvlastníkem nemovitých věcí, a to společně s panem [jméno] [příjmení], se nezakládají na pravdě. Žalovaná ve svém podání souhlasila pouze s tvrzením žalobkyně, že této nebyl poskytnut hypoteční úvěru na předmětné nemovité věci, a žalobkyně proto žalované jako své kamarádce nabídla odkup pozemků s tím, že žalované bude nápomocna ohledně dokumentace týkající se převodu nemovitých věcí. Následně se žalovaná stala spolu s panem [jméno] [příjmení] spoluvlastníkem nemovitých věcí, přičemž žalovaná a pan [příjmení] financovali kupní cenu hypotečním úvěrem, kdy za tímto účelem uzavřel rovněž i zástavní smlouvu. Dle žalované pak ze samotné skutečnosti, že žalobkyně nebyla úspěšná při získání hypotečního úvěru, nelze vyvozovat jakoukoliv dohodu o tom, že by žalobkyně byla spoluvlastníkem nemovitých věcí, když nadto veškeré úhrady včetně poplatků za návrhy na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí pak hradila žalovaná, nikoliv žalobkyně. Respektive žalovaná uvedla, že poplatek za návrh na vklad uhradil pan [jméno] [příjmení] žalobkyni v hotovosti, když žalobkyně zajistila podání návrhu na vklad zástavního práva namísto žalované a [jméno] [příjmení]. Daň z nemovitých věcí pak hradili výlučně žalovaná a pan [příjmení]. V souvislosti s nabytím nemovitostí pak žalovaná a pan [jméno] [příjmení] uhradili kromě daně z nemovitostí dále ještě poplatek za možnost čerpání úvěru, poplatek za vklad zástavního práva k nemovitým věcem a poplatek za odhad nemovitostí v souvislosti s čerpáním hypotečního úvěru na nemovité věci. Dle žalované tak není pravdou, že by žalobkyně hradila veškeré náklady spojené s vlastnictvím podílů na nemovitých věcech, nadto žalobkyně dle žalované toto své tvrzení ani ničím neprokázala. Žalovaná nepopírala, že určité úkony v souvislosti s nabytím nemovitých věcí zařizovala či zprostředkovala právě žalobkyně, nicméně dle žalované se jednalo pouze o přátelskou výpomoc, které si žalovaná vážila, a i z toho důvodu byla rozhodnuta v budoucnu uhradit žalobkyni za tyto služby odměnu. Proto měla žalovaná následně i informovat žalobkyni o svém úmyslu nemovité věci prodat, aby se případně s žalobkyní i vyrovnala za její výpomoc se zprostředkováním koupě nemovitostí. Závěrem tedy žalovaná shrnula, že žalobkyně nikdy nebyla vlastníkem, resp. spoluvlastníkem, předmětných nemovitých věcí a nic takového mezi žalovanou a žalobkyní nebylo ujednáno ani do budoucna. Dle žalované jsou tak tvrzení žalobkyně o jejím údajném vlastnickém právu k nemovité věci zcela absurdní, když mezi žalobkyní a žalovanou žádná takováto dohoda či smlouva (a to ani v ústní podobě, či do budoucna) nikdy uzavřena nebyla. Nedošlo k žádnému jednání, pro které by se žalobkyně mohla domnívat, že bude, či je vlastníkem předmětných nemovitostí. 4. Žalobkyně svým podáním doručeným soudu dne 9. 9. 2022 trvala na podané žalobě, uvedla, že s žalovanou uzavřela konkludentní, ústně uzavřenou smlouvu o tom, že pro žalobkyni bude sjednána smlouva o hypotečním úvěru, a to na jméno žalované. Svým jednáním jí tak žalovaná umožnila čerpat hypotéční úvěr a nabýt podíl na ½ pozemků do jejího faktického vlastnictví. Dále žalobkyně uvedla, že tvrzení žalované o tom, že žalobkyně nikdy nebyla vlastníkem dotčených nemovitých věcí, nejsou pravdivá a že žalobkyně je jediným faktickým vlastníkem 1/2 těchto nemovitostí. 5. Jednání soudu dne 17. 1. 2023 žalobkyně bez omluvy nezúčastnila (k tomu soud podotýká, že později zaslala žalobkyně soudu omluvu a žádost o odročení jednání, tato písemnost však byla sepsána až dne 11.2.2023 a dána žalobkyní na poštu dne 13.2.2023, tj. téměř měsíc po jednání). Při jednání dále žalovaná k replice žalobkyně dodala, že toto podání žalobkyně dle názoru žalované obsahuje řadu zmatečných, odporujících si a pro řízení irelevantní tvrzení, když například žalobkyně nejprve uvedla, že měla být uzavřena nějaká smlouva, není ale uváděno jaká a následně se v replice dodává, že se mělo jednat o smlouvu konkludentní, na jiném místě pak, že se mělo dle žalobkyně o smlouvu ústní. Některá tvrzení jsou až absurdní a žalovaná má za to, že je zřejmé, že žalobkyně pojala nějaký záměr dostat se k finančním prostředkům, se kterými nedisponovala. Pokud by její tvrzení byla pravdivá, tak by se dle žalované zřejmě jednalo o úvěrový podvod. Tedy stav, jak je popisován v žalobě, ani další tvrzení žalobkyně, nejsou dle žalované v žádném případě pravdivá. Nadto, žalobkyně netvrdí, co mělo být nabývacím titulem pro nabytí podílu na nemovitostech, netvrdí, ani neprokazuje, naléhavý právní zájem na požadovaném určení. S ohledem na tyto skutečnosti navrhla žalovaná žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Zmínila dále (shodně jako to již uváděla žalobkyně v žalobě), že s druhým spoluvlastníkem [jméno] [příjmení] uzavřeli kupní smlouvu, kterou dotčené nemovitosti prodali panu [jméno] [příjmení], který je také jako jejich vlastník zapsán v katastru nemovitostí. <i>6. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jako o.s.ř.) Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> 7. Právní teorie i judikatura se při výkladu výše uvedeného ustanovení shoduje v názoru, že určovací návrh má preventivní povahu, a je tak prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než jeho právní postavení bylo porušeno. V případě, že právo žalobce bylo porušeno, ztrácí prevence smysl a žalobce nemůžu mít právní zájem na určování daného práva, nýbrž má už jedině zájem na odstranění následků porušení. K takovému zájmu slouží žaloba na plnění, v rámci které se jako předběžná otázka zkoumá existence práva či právního poměru. Rozhodnutí o určovací žalobě má tvořit určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Preventivní funkce určovací žaloby koresponduje s podmínkou naléhavého právního zájmu (srov. [příjmení], J., Občanský