7 C 340/2023-21 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 5. 2023 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 31. 7. 2022 uzavřena smlouva o přenechání prostoru sloužícího k podnikání, na základě které se žalobkyně zavázala přenechat žalované prostor určený k podnikání – kavárnu [anonymizováno] na adrese [adresa], včetně jejího vybavení, a to za cenu 150 000 Kč splatných do 15. 8. 2022. Jelikož žalovaná dlužnou částku nezaplatila řádně a včas, vyzvala žalobkyně žalovanou dopisem ze dne 31. 1. 2023 k zaplacení dlužné částky s tím, že jí poskytla dodatečnou lhůtu pro zaplacení, na což žalovaná nikterak nereagovala. Současně požadovala také smluvně sjednaný úrok z prodlení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 31. 7. 2022 uzavřena smlouva označená jako smlouva o přenechání prostoru sloužícího k podnikání do užívání, na základě které se žalobkyně zavázala přenechat prostor určený k podnikání – kavárnu [anonymizováno] na adrese [adresa], včetně jejího vybavení sepsaného v předávacím protokole, a to za odstupné ve výši 150 000 Kč splatných do 15 dní od přenechání prostoru, tj. do 15. 8. 2022. Pro případ prodlení s úhradou ceny se žalovaná zavázala uhradit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (prokázáno smlouvou o přenechání prostoru sloužícího k podnikání do užívání ze dne 31. 7. 2022). K předání prostoru a vybavení došlo dne 31. 7. 2022 (prokázáno předávacím protokolem ze dne 31. 7. 2022). Žalovaná žalobkyni nic neuhradila. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne 31. 1. 2023, včetně nevyzvednuté zásilky podací č. [anonymizováno] ze dne 6. 2. 2023). 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: <i>7. Podle ustanovení § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.</i> <i>8. Podle § 1746 odst. 2 o.z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.</i> <i>9. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 10. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely smlouvu, která obsahuje prvky jak smlouvy o převodu nájmu prostoru sloužícího k podnikání, tak smlouvy kupní podle § 2079 a násl. o. z., na základě které žalobkyně přenechala žalované k pronájmu Kavárnu [anonymizováno], včetně jejího vybavení sepsaného v předávacím protokole, a to za sjednané odstupné. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, avšak žalovaná svou povinnost zaplatit sjednané odstupné řádně a včas nesplnila. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu ve výši 150 000 Kč od 16. 8. 2022, náleží žalobkyni též smluvní úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající smluvnímu ujednání). Proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno (výrok I.). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 566,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 150 000 Kč sestávající z částky 7 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) a z částky 3 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 650 Kč ve výši 3 916,50 Kč O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 12. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.