7 C 41/2022-82 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 19.1.2022, ve znění jejího doplnění a opravy ze dne 10.10.2022, domáhala určení, že výpověď daná jí žalovaným ze smlouvy o pokračování - 2 - 7 C 41/2022 nájmu pozemku parc. [číslo] v kat. úz. a obci [obec] ze dne [datum], datovaná dnem [datum], je neplatná. 2. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] uzavřeli s žalovaným nájemní smlouvu o nájmu nemovitostí – pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, zapsaného na [list vlastnictví] pro kat. úz. a [územní celek] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou – dvaceti let. Žalovaný jako pronajímatel dal žalobkyni jako nájemci souhlas s vybudováním a provozem dočasné stavby čtyř samoobslužných bezkontaktních mycích boxů pro motorová vozidla a technického zázemí. V měsíci prosinci 2021 obdržela žalobkyně od žalovaného písemnost nazvanou jako výpověď nájemní smlouvy, v níž žalovaný nájemní smlouvu vypovídá s odvoláním na výpovědní důvod uvedený v čl. 6 nájemní smlouvy s odůvodněním, že stavební povolení na stavbu samoobslužné myčky bylo vydáno až dne 15.1.2020, tedy po uplynutí lhůty 1 roku ode dne uzavření nájemní smlouvy. Současně s touto výpovědí zaslal žalobkyni návrh na uzavření nové nájemní smlouvy s jinými, pro žalobkyni nevýhodnými podmínkami, oproti smlouvě původní. Podle žalobkyně však právo výpovědi dle čl. 6 nájemní smlouvy svědčí výhradně nájemci a žalovaný jako pronajímatel nemůže podle tohoto ustanovení nájem vypovědět. Rovněž ze skutečnosti, že současně s touto výpovědí předložil žalobkyni smlouvu zcela novou, vyplývá, že úmyslem žalovaného není nájemní vztah ukončit, ale za použití neexistujícího výpovědního důvodu přimět žalobkyni (která již stavbu řádně zkolaudovala a hradí úvěr na pořízení této stavby), aby v tísni podepsala jinou, méně výhodnou smlouvu. Postup žalovaného tak shledává též rozporný s dobrými mravy a nepoctivý. Žalobkyně je přesvědčena, že výpověď datovaná dne [datum] ze smlouvy o nájmu uzavřené mezi ní a žalovaným dne [datum] je neplatná a nájemní vztah dále trvá. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřovala žalobkyně v tom, že rozhodnutím soudu lze eliminovat právní nejistotu a určovací žaloba dle ní účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Podle žalobkyně její právní nejistota spočívá především v tom, že ode dne uplynutí výpovědní lhůty nadále hradí sjednané nájemné, avšak žalovaný nekomunikuje a ona je tak v nejistotě, zda zde nájemní vztah nadále je, či nikoliv. K výzvě soudu na doplnění naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a vyjasnění čeho se podanou žalobou domáhá, žalobkyně v podání ze dne 10.10.2022 požádala soud o vydání rozsudku, jímž by určil neplatnost podané výpovědi. 3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že uplatněný nárok neuznává a požaduje zamítnutí žaloby. Podle něho čl. 6 nájemní smlouvy jednoznačně uvádí, že nájemce i pronajímatel je oprávněn tuto smlouvu vypovědět za daných podmínek. Uzavřená smlouva je pro něj extrémně nevýhodná, když byla uzavřena na dobu 20 let bez jakékoli možnosti navýšení nájemného. Snažil se spor vyřešit dohodou, proto zaslal žalobkyni návrh na uzavření smlouvy nové s vyšším nájemným a možností jej s ohledem na inflaci zvyšovat, na což však žalobkyně nepřistoupila. Spolu s vyjádřením uplatnil vzájemný návrh vůči žalobkyni, kterým žádá, aby soudem byla žalobkyni uložena povinnost pozemek vyklidit a stavbu na něm postavenou odstranit. Při jednání dne 17.2.2023 namítl také, že na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem. <i>4. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jako o.s.ř.) Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> pokračování - 3 - 7 C 41/2022 5. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřovala žalobkyně, jak je uvedeno výše, v tom, že rozhodnutím soudu lze eliminovat právní nejistotu a určovací žaloba dle ní účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Její nejistota spočívá především v tom, že ode dne uplynutí výpovědní lhůty nadále hradí sjednané nájemné, avšak žalovaný nekomunikuje a ona je tak v nejistotě, zda zde nájemní vztah nadále je, či nikoliv. 6. Žaloba na určení má tedy místo tam, kde lze eliminovat stav ohrožení práva, tam kde nelze nápravy dosáhnout jinak. Její důvodnost lze shledat v případech, kdy jí lze dosáhnout stavu, který bude zárukou odvrácení budoucích sporů mezi účastníky. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že tyto funkce bude určovací žaloba plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu. Platí přitom, že takový závěr se neváže pouze k určovací žalobě jako takové, ale je logicky podmíněn též tím, z jakých právních poměrů žalobce vychází, jakého konkrétního určení se domáhá. 7. Z konstantní judikatury se podává, že na určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy není dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř., neboť jestliže právní otázka (platnost výpovědi), o níž má být rozhodnuto, má povahu pouze předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze–li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (srov. např. rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 26 Cdo 2074/2008, NS ČR, sp.zn. 26 Cdo 3643/2020). Podle ustálené soudní praxe právní nejistota nájemce, zda nájem trvá, nemůže být vyřešena jen posouzením (ne) platnosti výpovědi z nájmu, ta představuje pouze předběžnou otázku pro závěr, zda je nájemcem a zda předmět nájmu (ne) užívá bez právního důvodu (viz. NS ČR, sp.zn. 26 Cdo 3803/2020). Otázka platnosti či neplatnosti dané výpovědi z nájmu je tedy otázkou předběžnou, která neřeší celý obsah daného vztahu (např. platnost smlouvy). Rozhodnutím, kterým lze eliminovat právní nejistotu žalobkyně by bylo rozhodnutí o určení trvání (existence) právního vztahu, toho se však, jak žalobkyně opravila a doplnila žalobu k výzvě ke sdělení naléhavého právního zájmu, nedomáhala. Zde lze navíc poukázat na skutečnost, že bude i nadále vedeno řízení o vzájemné žalobě žalovaného, kterou se domáhá vyklizení pozemku a odstranění stavby, kde bude právě otázka platnosti, či neplatnosti dané výpovědi řešena jako otázka předběžná. 8. Soud proto s ohledem na shora uvedené rozhodl tak, jak je stanoveno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi, zamítl. Pokud jde o vzájemnou žalobu podanou žalovaným, bylo při jednání dne 17.2.2023 rozhodnuto o tom, že řízení o této žalobě bylo vyloučeno k samostatnému projednání. V této věci tak soud bude dále postupovat pod jinou spisovou značkou v rámci jiného řízení. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud přiznal žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 16 456 Kč. Náklady řízení se skládají z odměny ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby podle § 9, odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále také jako„ AT“), přičemž žalovanému náleží odměna celkem za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1, písm. a), c) d) a g) AT (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 4.11.2022 a dne 17.2.2023), tj. částka ve výši 12 400 Kč. Dále soud přiznal žalovanému náhradu za hotové výdaje (režijní paušál) za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 AT ve výši 1 200 Kč a odpovídající 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2 856 Kč, celkem tedy částku 16 456 Kč. Za podání žalovaného ze dne 9.12.2022 soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jím žalovaný upravoval svůj vzájemný návrh a nešlo tedy jednak o účelně pokračování - 4 - 7 C 41/2022 vynaložený úkon právní služby, jednak se týká druhé části žaloby, kde dosud nebylo rozhodnuto a o jejích nákladech bude rozhodováno samostatně. Soud nepřiznal ani náhradu nákladů řízení za podání vyjádření ze dne 3.1.2023, když vzhledem k důvodu, pro který byla žaloba zamítnuta (a nějž i žalovaný při jednání dne 17.2.2023 upozorňoval, tedy nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení), nelze ani toto vyjádření považovat za účelně vynaložený úkon právní služby. 10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalobkyni uložena povinnost uhradit náhradu nákladů řízení žalovanému k rukám jeho právního zástupce, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1, věta před středníkem o.s.ř.