7 C 76/2017-505 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 1 550 000 Kč s příslušenstvím. Žalobní tvrzení, zejména co se týče způsobu, jakým žalobkyně dospěla k vyčíslení žalované částky, byla žalobkyní různě upravována a opravována, předmětem řízení však nesporně byla investice do nemovitosti, jak je uvedeno již v žalobě došlé soudu dne 16.3.2017, v podání ze dne 4.7.2018, a bylo to i opakováno po poučení soudem v podání ze dne 3.9.2018. Rovněž v podání ze dne 30.4.2019 ( č.l. 139 ) žalobkyně uvádí, že důvodem k podání její žaloby bylo navrácení investic a vnosů do nemovitosti žalovaného v době jejich soužití. Shrnutí a závěr k předmětu řízení učinil soud v bodech 21 až 23 tohoto rozsudku.2. Žalobkyně tvrdila, že se v době nesezdaného partnerského soužití s žalovaným, ze kterého se narodil dne 11.6.2004 nezletilý , jméno FO, a dne 29.3.2010 nezletilý , jméno FO, , nastěhovali do rodinného domu žalovaného v , adresa, . Stalo se tak 27.11.2009, když předtím bydleli účastníci v bytě žalobkyně a žalovaný platil žalobkyni „ platbu obdobnou nájmu „ ve výši 5 000 Kč měsíčně, náklady na domácnost platili každý jednou polovinou. A to i tehdy, když byla žalobkyně na mateřské dovolené a tyto náklady za ni hradili její rodiče. Dům stavěl žalovaný na svém pozemku pořízeném v roce 2004 a v roce 2009 byl pouze částečně dokončen, kdy z převážné míry bylo dokončeno přízemí, jež bylo také kolaudováno. Obdobně jako tomu bylo za trvání bydlení v bytě žalobkyně, přispívala nyní žalobkyně žalovanému v podobě obdoby nájmu částkou 5 000 Kč měsíčně a náklady domácnosti platili každý polovinou. V roce 2012 prodala žalobkyně svůj byt na , adresa, , za nějž inkasovala částku 2 035 000 Kč. Přáním a návrhem žalovaného bylo dle žalobkyně, převést zástavu z bytu na jeho nemovitost a po prodeji bytu z výtěžku z prodeje dokončit podkrovní část domu v , adresa, . Byla dojednána hypotéka ve výši 1 550 000 Kč a proběhla dostavba podkroví domu žalovaného. Následně se účastníci nepohodli a žalovaný žalobkyni z domu vykázal. Pokud jde o majetková ujednání, poukazovala žalobkyně na dohodu o případném vypořádání společného majetku, která byla účastníky podepsána a je datována dne 26.7.2012. Podle ní bylo dohodnuto, že žalobkyně investuje do dostavby domu žalovaného cca 2 miliony Kč, případné přesné vyčíslení investic mělo být provedeno až po dokončení domu. Vše se mělo dokládat fakturami a přesné vyčíslení mělo být procentuálně rozděleno dle vložených prostředků a přiřazeno k aktuálnímu odhadu ceny nemovitosti. Podle toho se mělo provést vypořádání. K bližšímu vypořádání však nedošlo,pokračování - 3 - 7 C 76/2017existuje toliko koncept dohody ze dne 29.9.2015, tato dohoda však již uzavřena a podepsána nebyla. Podle žalobkyně tato do nemovitosti žalovaného nainvestovala částku 1 550 000 Kč, žalovaný však uznává pouze částku 700 000 Kč a podmínkou vypořádání činí vyřešení hypotéční zástavy na jeho nemovitosti. Smírně se účastníci nedohodli a žalobkyně byla nucena podat žalobu, když předtím žalovaný nereagoval na její výzvu k zaplacení žalované částky, kteroužto, jak je zjevné z jeho přípisu ze dne 2.2.2017, obdržel. Ode dne 3.2.2017 požadovala proto žalobkyně také zákonný úrok z prodlení z žalované částky.3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a uplatněný nárok ani zčásti neuznával. Namítal především, že právo, kterého se žalobkyně žalobou domáhá, je promlčeno. Poukázal na skutečnost, že žalobkyně opírá vznik a výši žalovaného nároku o zástavní smlouvu ze dne 3.8.2012 a vzhledem k tomu, že žaloba byla podána až dne 16.3.2017, uplynula již, jak subjektivní dvouletá, tak i objektivní tříletá zákonná promlčecí lhůta ( § 107 obč.zák. spolu s § 3036 o.z. ). Dle žalovaného počátek běhu promlčecí doby vychází zásadně z toho, že možnost uplatnit nárok u soudu nastává splatností dluhu, avšak v případě, že splatnost nebyla dohodnuta, ani jinak určena, začíná promlčecí doba plynout dnem následujícím poté, kdy vznikl dluh. Přes vznesenou námitku promlčení uváděl žalovaný, že má zájem na tom s žalobkyní dále jednat, důrazně však odmítal, že by do nemovitosti v jeho vlastnictví investovala během jejich partnerského soužití částku ve výši 1 550 000 Kč. Připouštěl, že žalobkyně určité finanční prostředky do nemovitosti vložila, současně však také do srpna 2015, kdy z důvodu navázání nového partnerského vztahu společnou domácnost opustila, tuto nemovitost užívala. Popřel, že by žalobkyně, jak tvrdí, přispívala na bydlení částkou obdobnou nájemnému ve výši 5 000 Kč měsíčně s tím, že aby došlo ke spravedlivému vypořádání ve smyslu § 10 o.z., je třeba také tuto skutečnost vzít v úvahu. Z opatrnosti, pokud by měl být uznán povinným k úhradě jakékoli částky žalobkyni, započetl vůči nároku žalobkyně své pohledávky ve výši 240 500 Kč, spočívající v částce 5 000 Kč měsíčně za nájemné a 1 500 Kč měsíčně za služby související s bydlením za dobu od srpna 2012 do srpna 2015, tj. 37 měsíců x 6 500 Kč. Žalovaný uvedl, že měl zájem se s žalobkyní dohodnout, nabízel jí i finanční vyrovnání ( 700 000 Kč, eventuálně další varianty ), které podmiňoval uzavřením dohody, jež by mu současně zaručila zrušení zástavního práva zřízeného ve prospěch , právnická osoba, . váznoucího na nemovitosti v jeho vlastnictví. Souhlasem se zřízením tohoto zástavního práva umožnil žalobkyni prodej jejího bytu na , adresa, , zatíženého nesplacenou hypotékou a zástavním právem a současně umožnil, aby byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 1 550 000 Kč, kteroužto částku měla žalobkyně na svém účtu, k němuž on neměl přístup. V té době žalovaný předpokládal trvalé soužití s žalobkyní a byli spolu domluveni, že takto získané finanční prostředky budou použity na dostavbu jeho rodinného domu, kde společně s žalobkyní a jejich společnými dětmi žili. Jak vyplývá z Dohody o případném vypořádání společného majetku ze dne 26.7.2012, žalobkyně předpokládala investovat na dokončení nemovitosti prostředky ve výši cca 2 miliony Kč, K takovéto investici však nikdy nedošlo a žalobkyně dle žalovaného použila značnou část z úvěrem získaných prostředků na jiné účely. Dohoda předpokládala přesné vyčíslení investic ( a po procentuálním rozdělení dle vložených prostředků, přiřazení takového vyčíslení k aktuální hodnotě nemovitosti a následné vypořádání ) až po dokončení domu, nemovitost však dosud nebyla stavebně dokončena.4. Žalobkyně v průběhu řízení doplňovala a opravovala svá tvrzení. V podání ze dne 26.4.2018 ( č.l. 62 – 63 ) připustila, že od roku 2012, kdy prodala byt, nájemné v částce 5 000 Kč žalovanému neplatila, protože investovala do domu žalovaného a dohodli se, že tuto částku již není potřeba hradit. Spotřeby – energie, hradila stále poloviční částkou, a k tomu veškerý chod domácnosti ( resp. 90 % nákladů na domácnost ). K námitce započtení částky 240 500 Kč, kterou učinil žalovaný ve vyjádření k žalobě, se žalovaná v podání ze dne 4.7.2018 ( č.l. 68 – 69 ) vyjádřila tak, že tvrzení žalovaného jsou neodpovídající, zejména pokud jde o částku 1 500 Kč měsíčně zapokračování - 4 - 7 C 76/2017služby spojené s bydlením, zvláště o spotřebu vody a energií. Podle žalobkyně, žalovaný vždy trval na tom, aby se žalovaná na těchto platbách podílela a aby mu je měsíčně platila, což také až do srpna 2015 činila. Po dobu, kterou uvádí pro účely započtení žalovaný, tak zaplatila na služby 55 500 Kč, oproti zbývající částce 185 000 Kč započítávala své platby na běžné výdaje domácnosti v rozhodném období, čímž považovala záležitost provedení zápočtu žalovaného za vyřízenou. Ve svém vyjádření žalobkyně dále zmiňovala přísliby žalovaného, které spočívaly v tom, že v závislosti na rozsahu majetkového vnosu žalobkyně do nemovitosti na ní měl převést zhruba ¼ podíl na nemovitosti. K tomu pro podstatné zhoršení vztahů mezi účastníky nedošlo. Podle žalobkyně tedy do nemovitosti investovala pod příslibem jejího spoluvlastnictví, teprve v létě 2015 bylo zřejmé, že k přislíbenému majetkovému převodu nedojde a teprve od tohoto okamžiku by také bylo možno uvažovat o počátku plynutí promlčecí doby. Úvaha žalovaného o promlčení žalobkyní uplatněného nároku je tak nesprávná. V doplnění ze dne 3.9.2018 ( č.l. 84 – 85 ) žalovaná uvedla že částku 1 550 000 Kč považuje za částku s ohledem na rozsah investic minimální, z jejích pohledu by měla být částka ještě vyšší ( poukazovala přitom na vyčíslení orientační částky 1 750 633 Kč ve výpočtu ze dne 3.9.2018 ). Zopakovala, že pokud jde o jí investované prostředky do majetku žalovaného, jedná se o investice v rozhodné míře do předmětného domu. Ve vyčíslení ovšem kromě investic do dostavby rodinného domu ( 1 211 174 Kč ) vyčíslovala rovněž movité věci ( které považovala také za investici do domu žalovaného ) a které jí žalovaný odmítl vrátit ( 139 000 Kč ). Vyčíslovala také úrok z hypotéčního úvěru ( 189 365 Kč ), vyrovnání za dobu soužití ( cca 93 440 Kč ) a dlužnou částku ze soužití ( 117 654 Kč )., právnická osoba, podání ze dne 3.12.2018 ( č.l. 99 – 105 ) připojila žalobkyně souhrnný přehled jednotlivých výdajů ( faktu