9 C 68/2023 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 2. 3. 2023 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku uvedenou ve výroku I. Tvrdila, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, případně provozovatelem motorového vozidla, které je v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., v platném znění, provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění. Žalobkyně zjistila, že žalovaný je vlastníkem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 m3 do 1 850 m3, [registrační značka], VIN: [anonymizováno], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], které nemělo ode dne 1. 8. 2021 do 7. 4. 2022 sjednané pojištění odpovědnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., který žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 5. 1. 2023. 2. Žalovaný je státním příslušníkem Rumunska, a proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu. Soud pro posouzení příslušnosti vyšel z článku 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis), dle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má bydliště na území ČR, je tak dána příslušnost soudu ČR a místní příslušnost nadepsaného soudu (dle § 84 a § 85 odst. 1 zákona č. 99/196 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Jako právo rozhodné pak byl užit právní řád ČR dle čl. 7 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I). 3. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který usnesením ze dne 14. 4. 2023, č. j. EPR 53579/2023-8, zrušil, neboť se jej nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. Jelikož účastníci řízení souhlasili (žalobkyně vyslovila souhlas výslovně v návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a tudíž má soud za to, že souhlasí), aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 26. 5. 2022, upomínka ze dne 31. 8. 2022, předžalobní výzva ze dne 5. 1. 2023) dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný byl vlastníkem vozidla [registrační značka], VIN: [anonymizováno], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 m3 do 1 850 m3) v době od 1. 8. 2021 do 7. 4. 2022, v uvedené době ohledně tohoto vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Příspěvek za nepojištěné vozidlo a náklady na vymáhání nezaplatil, ač k tomu byl vyzván žalobkyní výzvou ze dne 5. 1. 2023. 5. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalovaný porušil povinnost, která mu vyplývala z ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), a totiž uzavřít pro vozidlo [registrační značka] pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla, a to v období od 1. 8. 2021 do 7. 4. 2022. Z těchto důvodů vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek a náklady spojené s uplatněním této pohledávky (§ 4 odst. 1, odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Výše poplatku je odvozena od počtu dní, kdy nebylo povinné pojištění sjednáno (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Za každý den je vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 m3 do 1 850 m3 podle písmene h) (tedy vozidla, jehož se toto řízení týká) povinen žalobkyni zaplatit částku 47 Kč (§ 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Pro vůz žalovaného nebylo sjednáno pojištění v období od 1. 8. 2021 do 7. 4. 2022, tedy celkem po dobu 250 dnů, celková výše poplatku tak pro toto období činí 11 750 Kč. Výše nákladů na vymáhání těchto pohledávek pak činí 300 Kč (§ 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). 6. Protože žalovaný je se splněním svého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), odměna ve výši 300 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění, dle § 14b odst. 5 písm. a) paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří shora uvedených úkonů právní služby a DPH v sazbě 21 % z výše uvedených částek (bez soudního poplatku) ve výši 252 Kč. 8. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.), náhrada nákladů řízení na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).