24 C 105/2024-20 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13800 Kč od 26. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 %. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 30. 5. 2023 Oznámení o postoupení pohledávky podepsané postupitelem bylo žalovanému odesláno společně s předžalobní výzvou k úhradě. Titulem pohledávky je smlouva o zápůjčce [číslo] (dále také„ smlouva“) uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, přičemž na základě smlouvy poskytl dne 26. 3.2023 právní předchůdce žalobkyně žalovanému bezúročnou zápůjčku ve výši 10 000 Kč, která měla být jednorázově splacena dne 25. 4. 2023 společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Žalovaný zápůjčku v poskytnuté výši čerpal, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Při posuzování schopnosti žalovaného zápůjčku splácet, žalovaný ve smlouvě výslovně potvrdil, že je schopen zápůjčku řádně a včas splatit. Smlouva o zápůjčce byla sjednána elektronicky, k uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Zápůjčka byla převedena z bankovního účtu věřitele na bankovní účet žalovaného. Nárok žalobce tvoří pohledávka skládající se z nesplacené zápůjčky ve výši 10 000 Kč a z poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 800 Kč; oba nároky jsou splatné společně dne 25. 4. 2023. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Předžalobní výzva pro žalovaného byla zaslána Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně se k výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byla výzva doručena do datové schránky dne 8. 2. 2024. Žalovaný se k výzvě taktéž nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Soud posoudil vztah účastníků jako vztah ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., který je limitován zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“).5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout zápůjčku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 800 Kč nejpozději do 25. 4. 2024 (prokázáno standartními informacemi o zápůjčce [anonymizováno], smlouvou o zápůjčce ze dne [datum]). Právní předchůdce žalobkyně zaslal dne 26. 3. 2023 žalovanému na účet č. [bankovní účet] zápůjčku ve výši 10 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedené platbě ze dne 26. 3. 2024). Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni dne 30. 5. 2023 (prokázáno rámcovou smlouvou o úplatném postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2023 a realizační smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 30. 5. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek). Dopisem ze dne 17. 10. 2023 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně za žalovaným na žalobkyni, zároveň téhož dne byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou k uhrazení dlužné částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou včetně podacího lístku ze dne 17. 10. 2023).6. Soud se nejprve zabýval tím, zda věřitel řádně zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, neboť nesplnění této povinnosti způsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle § 588 o. z. pro rozpor se zákonem a zcela zjevně s veřejným pořádkem (viz § 84 – 89 zákona o spotřebitelském úvěru). Aby žalobce splnil povinnosti mu uložené citovanými ustanoveními, musí postupovat způsobem, kterým s náležitou péčí zjistí poměry žadatele, tedy zejména jaké má příjmy, majetek a výdaje, aby byl poskytovatel schopen posoudit, zda je žalovaný schopen dluh splnit. Nepostačuje při tom, pokud vychází toliko z údajů sdělených mu dlužníkem, ale musí si nechat tyto údaje doložit a vyvarovat se jakýchkoliv pochybností o jejich pravdivosti. Vychází-li toliko z údajů, které žadatel uvede a které se jeví jako pochybné, musí postupovat takovým způsobem, aby tato pochybnost byla rozptýlena.7. V daném případě pak žalobkyně nikterak neprokázala, že by byla otázka úvěryschopnosti jejím právním předchůdcem jakkoli zkoumána, případně to, že její právní předchůdce zjišťoval skutečnosti, a zejména získal podklady tyto skutečnosti prokazující, majetkové a výdělkové poměry žalovaného, například měsíční příjmy či náklady žalovaného. Z předložených listin tak nebylo doloženo a ani z nich nevyplývá, že by žalobkyně údaje tvrzené jí žalovaným jakkoliv ověřila (pracovní smlouva, výplatná pásky, nájemní smlouva atd.) Pokud pak právní předchůdce žalobkyně vycházel z nedostatečně zjištěných majetkových a výdělkových poměrů žalovaného, absolutně nemohl dle názoru soudu dostát svým povinnostem ve smyslu ustan. § 84 – 89 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je úvěrová smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a zcela zjevně s veřejným pořádkem.8. Soud proto žalobkyni přiznal toliko bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z. ve výši jistiny (ve výši 10 000 Kč), neboť z předložených listin nelze dospět k závěru, že by žalovaný uhradil alespoň část této jistiny žalobkyni (či jejímu právnímu předchůdci). Následně soud přiznal podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v souladu s žalobním petitem zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 26. 4. 2023 do zaplacení. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.9. Povinnost k plnění uložil soud žalovanému v obecné pariční lhůtě dle ust. § 160 o. s. ř., neboť neshledal důvody ke stanovení lhůty delší.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 013 Kč, přičemž tato částka představuje 45 % z jejich celkové výše (žalobkyně se návrhem domáhala po žalované zaplacení částky 13 800 Kč s příslušenstvím, přiznána jí byla soudem částka 10 000 Kč s příslušenstvím; rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 72,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,5 %). Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 8 00 Kč a dále náklady za právní zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 14 b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 800 Kč sestávající se z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v ust. § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (tj. příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14 b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč