24 C 6/2024-34 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 110 996,15 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 17.5.2022 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 73 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 4 148 Kč, počínaje měsícem po vyplacení úvěru. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení a nesplácel úvěr řádně a včas, zesplatnila žalobkyně dopisem ze dne 23.10.2022 úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhá po žalovaném uhrazení nesplacené jistiny ve výši 72 245,89 Kč, dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 10 959,97 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 27 790,29 Kč (vyčíslené ke dni 10.9.2023 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1% denně), úroků ve výši 26,16% ročně z dlužné jistiny ve výši 72 245,89 Kč od 24.10.2022 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15% ročně z dlužné jistiny ve výši 83 205,86 Kč od 3.11.2022 do zaplacení. Výzvu před podáním žaloby žalovanému odeslala dne 3.11.20232.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Soud posoudil vztah účastníků jako vztah ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., který je limitován zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“).5. Soud se nejprve zabýval tím, zda věřitel řádně zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, neboť nesplnění této povinnosti způsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle § 588 o.z. pro rozpor se zákonem a zcela zjevně s veřejným pořádkem (viz § 84-89 zákona o spotřebitelském úvěru). Aby žalobce splnil povinnosti mu uložené citovanými ustanoveními, musí postupovat způsobem, který s náležitou péčí zjistí poměry žadatele, tedy zejména jaké má příjmy, majetek a výdaje, aby byl poskytovatel schopen posoudit, zda je žalovaný schopen dluh splnit. Nepostačuje při tom, pokud vychází toliko z údajů sdělených mu dlužníkem, ale musí si nechat tyto údaje doložit a vyvarovat se jakýchkoliv pochybností o jejich pravdivosti. Vychází – li toliko z údajů, které žadatel uvede a které si a které se jeví jako pochybné, musí postupovat takovým způsobem, aby tato pochybnost byla rozptýlena.6. V daném případě pak žalobkyně vycházela z údajů o žalovaném uvedených v listině„ osobní data“ (č.l. 28), z údajů v rejstříku SOLUS a z výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet], vedeného na jméno žalovaného [právnická osoba], za období od 1.1.2022 do 31.3.2022. Podle toho žalobkyně vycházela z toho, že čisté měsíční příjmy žalovaného dosahují v posuzovaném období 176 210,30 Kč, výdaje 159 652,60 Kč, žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] a pobírá pravidelnou měsíční mzdu ve výši 36 036,67 Kč. Nic dalšího žalobkyně netvrdila ani nedoložila. Listinami, které žalobkyně předložila spolu s žalobou soudu k důkazu, nejsou měsíční příjmy ani náklady žalovaného nijak doloženy, ani z nich nevyplývá, že by žalobkyně údaje tvrzené jí žalovaným jakkoliv ověřila (pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemné smlouva, prohlášení rodičů ohledně bydlení atd.). Pokud pak žalobkyně z takto sdělených údajů bez dalšího vycházela, nedostála dle názoru soudu svým povinnostem ve smyslu ustan. § 84-89 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť se spolehla jen na údaje, které jí žalovaný sdělil, v důsledku čehož je úvěrová smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a zcela zjevně s veřejným pořádkem. Nadto soud konstatuje, že z výpisu z bankovního účtu žalovaného jsou zřejmé značné měsíční výdaje na sázky, a to i opakovaně v jednom dni v řádu tisíců korun, což samo o sobě budí pochybnosti o úvěryschopnosti žalovaného ([anonymizována dvě slova], [webová adresa]).7. Soud proto žalobkyni přiznal toliko bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o.z. ve výši nesplacené jistiny a následně přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/213 Sb., z dlužné jistiny v zákonné výši od 3.11.2022 (den následující po splatnosti úvěru) do zaplacení, ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.8. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána společným prohlášením stran o postoupení pohledávky, žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 11.8.2023.9. Povinnost k plnění uložil soud žalovanému v obecné pariční lhůtě dle ustan. § 160 o.s.ř., neboť neshledal důvody ke stanovení lhůty delší.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 726,37 Kč, přičemž tato částka představuje 30,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,09 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,91 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 440 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 110 996,15 Kč sestávající z částky 5 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 770 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 750 Kč ve výši 3 097,50 Kč.