34 C 189/2024-22 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 14. 5. 2024 domáhala zaplacení částky 35 410 Kč s příslušenstvím. Na odůvodnění podaného návrhu uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 27. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 8193154, na základě které byl žalovanému poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 46 000 Kč. Jelikož žalovaný řádně a včas neplnil své závazky, žalobkyně úvěr ke dni 24. 3. 2024 zesplatnila. Žalovaný je v prodlení s úhradou částky ve výši 32 013 Kč složené z dlužných splátek ve výši 3 449 Kč a nesplacené jistiny ve výši 28 564 Kč a úroku 2 013 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhrazení částky 300 Kč za odeslané upomínky (3 x 100 Kč), částky 1 497 Kč představující smluvní pokutu za každý měsíc v prodlení (tj. 3 x 499 Kč) a částky 1 600 Kč jako dluh na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně ode dne zesplatnění úvěru do dne 13. 5. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 27. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 8193154 (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 8193154), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s provizí za zprostředkování ve výši 2 500 Kč a zaplatit úroky ve výši 27,28 % ročně. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 46 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 8193154). Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 499 Kč se splacením každé splátky, smluvní pokutu 0,1 % denně z dluhu za každý den prodlení a v případě, že dojde k zesplatnění dluhu, smluvní úrok z prodlení ve výši 27,28 % ročně a poplatek 100 Kč za upomínku (zjištěno z plánu umoření a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (vyplynulo z článku III Smlouvy). Žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč převodem na účet žalovaného dne 28. 12. 2023 (zjištěno z potvrzení o provedení transakce) a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele jako jeho provizi (zjištěno z potvrzení o provedení transakce). Žalovaný dluh řádně a včas nehradil, ač byl ze strany žalobkyně opakovaně upomínán (vyplynulo ze seznamu odeslání upomínek ze dne 26. 1. 2024 a 26. 2. 2024, čestné prohlášení o odeslání upomínek). Dne 24. 3. 2024 žalobkyně dluh zesplatnila, což žalovanému téhož dne oznámila (zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 24. 3. 2024). Spolu se zasláním oznámení o zesplatnění byla žalovanému odeslána předžalobní výzva. Žalovaný k tomuto datu dlužil částku 3 449 Kč představující dlužné splátky a částku 25 115 Kč představující neuhrazenou jistinu, dále částku 100 Kč za každou ze tří upomínek, částku 499 Kč za každou ze tří neuhrazených splátek a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplaceného úvěru od 25. 3. 2024 do 13. 5. 2024, tedy částku ve výši 1 600 Kč. Žalovaný dlužné částky do dnešního dne neuhradil. K uzavření smlouvy došlo po posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, a to zjištěním majetkových a osobních poměrů žalovaného, posouzením dokladů o příjmech a výdajích, nahlédnutím do dostupných rejstříků.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr i s dohodnutým úrokem, jakož i platit sjednané poplatky. Žalovaný tuto svou povinnost neplnil řádně a včas. Protože žalovaný dluh ve lhůtě splatnosti neuhradil, dostal se do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen platit i úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (§ 1970 o. z.). Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 015,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 417 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 410 Kč sestávající z částky 500 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci a z částky 2 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 280 Kč ve výši 1 318,80 Kč.8. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).