35 C 144/2024-71 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se žalobou domáhal zažalované částky s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne 30. 6. 2014. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíční povinnou minimální splátkou stanovenou v bodě 6.4 obchodních podmínek. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel úvěr řádně a včas, tak žalobce zesplatnil celý úvěr dne 28. 2. 2023. Žalobce se domáhal nesplacené jistiny úvěru ve výši 26 755,82 Kč, smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně z nesplacené jistiny a zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, ale dosud neplnil. Aktivní legitimaci žalobce odvozuje od smluv o postoupení pohledávek.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobce nedostavil, takže nemohl být poučen dle § 118a o. s. ř. Soud tak uzavřel, předchůdce žalobce nezkoumal nikterak žalovaného dluh splnit a přes to s ním uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě měl poskytnout žalovanému rámcový úvěr 30 000 Kč (prokázáno výpisy z účtu a smlouvou včetně obchodních podmínek). Žalovaný měl dle smlouvy tuto částku vrátit, a to minimální splátkou uvedenou ve výpisu z účtu, která je stanovena výpočtem uvedeným v bodu 6.4 obchodních podmínek: 3,2 % z aktuálního zůstatku + splátky programů splátek + úroky za poslední období + částka, o kterou v den vystavení výpisu z kartového účtu překročen kreditní limit + všechny nesplacené minimální částky z předchozích výpisů z kartového účtu, všechny typy poplatků a smluvních pokut nebo 200 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší, maximálně však aktuální zůstatek. Výše jednotlivých splátek tedy mohla být variabilní (prokázáno žádostí o smlouvu včetně obchodních podmínek). Žalobce nabyl předmětnou pohledávku na základě série smluv, přičemž dne 1. 3. 2016 byla uzavřena smlouva mezi původním věřitelem a společností , právnická osoba, ., na jejímž základě došlo k převodu pohledávky na tuto banku (prokázáno touto smlouvou), která ji převedla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 na , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek), která jí postoupila na žalobce smlouvou ze dne 6. 2. 2024 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu z 12. 3. 2024, avšak žalovaný dluh uvedený v žalobě nesplnil (prokázáno výzvou).4. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdci žalobce poskytli žalovanému předmětné prostředky a zda žalovaný tyto prostředky skutečně nevrátil. Žalobce předložil soudu Souhrnný výpis z účtu Kreditní karty. Ten sice uváděl konečný zůstatek v částce odpovídající žalované částce, nicméně tento důkaz je podle svého obsahu důkazem nevěrohodným, neboť jde o důkaz vnitřně rozporný. Pracuje totiž s položkami kladnými i zápornými, přičemž například nákupy na splátky uvádí jako částky kladné (kterými je dluh umořován), ale i jako záporné (kterými se dluh navyšuje), přičemž toto není nikterak vysvětleno. Stejně pak důkaz přistupuje u výběrů hotovosti (např. se eviduje položka „výběr hotovosti“ dne 27. 12. 2019 v částce - 3 400 Kč a dne 25. 2. 2021 v částce 2 600 Kč). Bilance daného účtu je tak vnitřně rozporná a není tak možné z ní jednoznačně určit, kolik bylo poskytnuto žalovanému a kolik uhradil. Žalobce tak neunesl břemeno důkazní k prokázání svého tvrzení o poskytnutí prostředků v žalované výši.5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost.6. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).7. V daném případě žalobce (jeho předchůdce) naprosto rezignoval na své povinnosti zkoumat schopnost žalovaného dluh plnit, když nepředložil ničeho k prokázání jeho příjmů a výdajů, a proto není jasné, zda žalovaný byl schopen jednotlivé splátky bezpečně vrátit. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná.8. Soud se proto zabýval tím, zda žalobci může přiznat toliko nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., tedy jistinu poníženou o již zaplacené splátky spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nicméně žalobce neprokázal výši tohoto bezdůvodného obohacení.9. Soud s ohledem na výše uvedené zamítnul celý nárok žalobce, který neunesl břemeno důkazní, přičemž z ostatních předložených důkazů nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci zcela úspěšnému žalovanému náleží plná náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.