35 C 207/2024 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 24. 9. 2021 účastníci uzavřeli bezúčelový spotřebitelský úvěr s pojištěním schopnosti splácet č. , tel. číslo, , na jehož základě byla žalovanému poskytnuta částka 60 000 Kč. Tu se žalovaný zavázal spolu s úrokem 15,70 % ročně a poplatky vrátit v 72 měsíčních splátkách po 1 419,62 Kč. Žalovaný dluh řádně nehradil, takže byl zesplatněn dopisem ze dne 21. 8. 2023. K tomuto datu žalovaný dlužil na jistině částku 49 611,54 Kč, úroku 3 316,16 Kč, poplatcích 940 Kč úroku z prodlení do 31. 1. 2024 částku 3 367,38 Kč. Žalovaný přes výzvu dluh neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci dne 24. 9. 2021 uzavřeli bezúčelový spotřebitelský úvěr s pojištěním schopnosti splácet č. , tel. číslo, , na jehož základě byla žalovanému poskytnuta částka 60 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru a výpisem z účtu). Tu se žalovaný zavázal spolu s úrokem 15,70 % ročně a poplatky vrátit v 72 měsíčních splátkách po 1 419,62 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru). Žalovaný dluh řádně nehradil, takže byl zesplatněn dopisem ze dne 21. 8. 2023 s tím, že splatnost žalobce stanovil do 6. 9. 2023 (prokázáno dopisem o zesplatnění). Žalovaný do zesplatnění uhradil částku 27 396,51 Kč a následně přes předžalobní výzvu ničeho dalšího neuhradil (prokázáno výpisy úvěrového účtu a předžalobní výzvou).5. Soud se zabýval otázkou, zda a jak žalobce zkoumal schopnost žalovaného dluh uhradit. Žalobce vyšel z doloženého příjmu 18 584 Kč (prokázáno žádostí o úvěr a potvrzením o příjmu), skutečnosti, že žalovaný bydlí u rodičů, je bezdětný (prokázáno žádostí o úvěr), má dosavadní interní splátky v hodnotě 9 216,76 Kč, novou splátku bude hradit ve výši 1 291,62 Kč, podíl na výdajích na bydlení představuje 25 % aniž by bylo specifikováno čeho, DSTI vykazuje hodnotu 56,55 %, ač při obezřetném úvěrování by tato hodnota neměla překročit 40 %, DTI představovalo hodnotu 2,25 (prokázáno vyjádřením k procesu posuzování úvěruschopnosti).6. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.7. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).8. Žalobce tuto svoji povinnost řádně nesplnil. Z provedeného dokazování je nepochybné, že ten při zkoumání úvěruschopnosti zjistil, že žalovaného index DSTI překračuje doporučenou hodnotu o 16,55 procentních bodů. Za této situace měl povinnost obezřetně řešit úvěrování takovéto osoby, přičemž se minimálně měl zaměřit na výdaje žalovaného alespoň v rovině tvrzení. Při vyplňování žádosti při tom zcela na výdaje jeho osoby rezignoval a spokojil se výlučně se statistickými modely. Tyto modely v případě zvýšeného rizika není možné vnímat jako dostatečné a je třeba se je pokusit alespoň ověřit s ohledem na konkrétní situaci (například dotazem na výdaje žalovaného). Ani ze skutečnosti, že žalovaný po nějakou dobu řádně své závazky plnil, nelze uzavřít, že byl schopen řádně dostát závazkům z uzavírané smlouvy v době jejího uzavření.9. Vzhledem k tomu, že žalobce nedostál svým povinnostem, uzavřel soud, že smlouva je absolutně neplatná. Za této situace se žalovaný na žalobcův úkor obohatil z neplatného právního titulu a je povinen toto obohacení dle § 2991 a násl. o. z. vrátit. Žalovaný doposud uhradil částku 27 396,51 Kč. Tu je potřeba započíst na poskytnutou jistinu. Vzhledem k tomu, že žalobce vyzval ke splnění dluhu do 6. 9. 2023, stal se k tomuto datu dluh splatným dle § 1958 odst. 2 o. z. Od následujícího dne je žalovaný v prodlení se splněním dluhu. Soud proto žalovanému uložil splnit dlužnou jistinu spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.10. Následně soud zamítl neplatně sjednané poplatky, úroky, již uhrazenou část jistiny, úroky z prodlení z těchto nároků, jakož i úroky z prodlení za dobu, kdy žalovaný nebyl v prodlení.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 208 Kč, přičemž tato částka představuje 29 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 023 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 551,54 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 320 Kč ve výši 2 167,20 Kč.