35 C 234/2024-30 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že s žalovanou uzavřel sérii smluv o zápůjčce, na základě kterých dne 21. 3. 2023 zaslal žalované částku 3 500 Kč, dne 22. 3. 2023 částku 7 500 Kč, dne 23. 3. 2023 částku 1 300 Kč, dne 24. 3. 2023 částku 1 000 Kč, dne 28. 3. 2023 částku 1 000 Kč a dne 29. 3. 2023 částku 3 700 Kč. Žalovaná měla celou částku spolu s poplatkem 5 730 Kč vrátit dne 20. 4. 2023. Žalovaná vrátila toliko částku 12 615 Kč. Žalobce proto požaduje uhrazení jistiny, poplatku za vymáhání pohledávky 2 500 Kč a úroku z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobce nedostavil, takže nemohl být poučen dle § 118a o. s. ř. Soud tak uzavřel, že žalobce nezkoumal nikterak schopnost žalované dluh splnit a přes to s ní uzavřel v rozmezí 21. 3. 2023 – 29. 3. 2023 sérii smluv o zápůjčce po částkách cca 1 000 Kč, na jejichž základě poskytl žalobce žalované částku 18 000 Kč (prokázáno výpisy z účtů a smlouvami včetně obchodních podmínek). Žalovaná měla dle textu smluv tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem 5 730 Kč dne 20. 4. 2023, avšak celkově vrátila 12 615 Kč (prokázáno smlouvami). Žalobce zaslal žalované upomínky v průběhu dubna – června 2023 a předžalobní výzvu ze dne 23. 1. 2024, avšak žalovaná dluh nad rámec uvedený v žalobě nesplnila (prokázáno těmito výzvami).4. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).5. S ohledem na krátkou časovou souvislost jednotlivých smluv pak přistoupil soud k povinnostem žalobce tak, že se jednalo o jednu smlouvu o zápůjčce. Žalobce při vyřizování většího množství mikropůjček totiž nemůže rezignovat na svoji povinnost řádně zkoumat schopnost dlužníka dostát svým závazkům, a to zvlášť za situace, kdy je sjednána velmi krátká doba splnění. Jiný vklad by umožňoval obcházení zákona rozdělením úvěru na více menších úvěrů, což by bylo zcela zjevně v rozporu s veřejným pořádkem.6. V daném případě žalobce naprosto ignoroval na své povinnosti, přičemž je nepochybné, že částku 23 730 Kč nemusí být schopna jedna osoba dát dohromady na splátky zápůjček ani za několik měsíců (natož za necelý měsíc). Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná a přiznal žalobci toliko nároky z bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Splatnost pohledávky pak ve smyslu § 87 zákona stanovil tak, aby žalovaná byla bezpečně schopna jistinu vrátit, přičemž ji odvodil od doručení předžalobní výzvy, neboť částku 18 000 Kč je standardně schopen vydělávající člověk vrátit ve lhůtě 10 měsíců.7. Soud tak přiznal žalobci poskytnutou jistinu poníženou o již zaplacené splátky spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s počátkem prodlení od 28. 1. 2024.8. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.9. Soud následně zamítl nárok na uhrazení všech poplatků, již uhrazené jistiny, nákladů uplatnění pohledávky, když ty s ohledem na jeho názor nebyly učiněny účelně, jakož i úroků z prodlení převyšující úrok z prodlení stanovený dle bodů 6 a 7 odůvodnění tohoto rozsudku.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2o. s. ř. za situace, kdy úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.