35 C 236/2024-46 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že jeho předchůdce (společnost , právnická osoba, .). uzavřel s žalovaným dne 4. 10. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 84 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem v 42 měsíčních splátkách po 5 218 Kč. Žalovaný dluh řádně nesplácel, takže ten byl ke dni 21. 6. 2023 zesplatněn. K tomuto datu žalovaný dlužil na jistině částku 81 013,41 Kč a přirostlých úrocích částku 13 432,06 Kč. Žalobce jako právní nástupce na základě smlouvy o postoupení pohledávek požadoval uhrazení této jistiny, úroku z prodlení a smluvní pokuty za období do 16. 5. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit. Při tom vycházel z jeho výpisů z účtů za období leden - září 2022, z nichž je však nepochybné, že žalovaný je těžce předlužený, jeho stav účtu je dlouhodobě v hlubokém mínusu a vytlouká jednu půjčku druhou (prokázáno výpisy z účtu za uvedené období). Předchůdce žalobce přes tuto skutečnost s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 10. 2022, na základě které žalovanému poskytl částku 84 000 Kč (prokázáno potvrzením o platbě a otiskem výpisu z účtu) a žalovaný se tuto částku zavázal uhradit v pravidelných měsíčních platbách po 5 218 Kč (prokázáno předmětnou smlouvou), žalovaný přes svou finanční situaci uhradil celkově částku 26 090 Kč (prokázáno bilancí), avšak následně předchůdce žalobce dne 21. 6. 2024 dluh zesplatnil (prokázáno touto výzvou) a postoupil pohledávku na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky). Žalovaný přes výzvu dluh neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou). Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti.4. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).5. Soud vyhodnotil, že předchůdce žalobce nesprávně hodnotil schopnost žalovaného dluh splnit. Již z jeho výpisů z účtů bylo nepochybné, že žalovaný byl v dlouhodobých finančních problémech, které řešil velkým množství různých půjček. Věřitel tuto situaci nikterak nereflektoval a přes tuto skutečnost žalovanému prostředky poskytl. Tím zatížil kontraktační proces závadou, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.6. Soud proto žalobci jako nástupci původního věřitele přiznal poskytnutou jistinu poníženou o již uhrazenou částku 26 090 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.8. Následně soud zamítl již uhrazenou jistinu, neplatně sjednanou pokutu a neplatně sjednané úroky, jakož i úroky z prodlení, které žalobce požadoval z těchto částek, neboť žalovaný nebyl s jejich hrazením v prodlení.9. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.