35 C 266/2024-25 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce dne 27. 3. 2023 ve znění dodatku ze dne 2. 4. 2023, na základě kterých dne 27. 3. 2023 a dne 2. 4. 2023 zaslal žalovanému vždy částku 10 000 Kč, celkově tedy 20 000 Kč. Žalovaný měl celou částku spolu s poplatkem 6 337 vrátit dne 26. 4. 2023. Žalovaný ničeho nevrátil. Žalobce proto požaduje uhrazení jistiny, smluvní pokuty 6 380 Kč, poplatku za vymáhání pohledávky 2 500 Kč a úroku z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobce nedostavil, takže nemohl být poučen dle § 118a o. s. ř. Soud tak uzavřel, že žalobce nezkoumal nikterak schopnost žalovaného dluh splnit a přes to s ním uzavřel dne 27. 3. 2023 a 3. 4. 2023 smlouvu o zápůjčce a dodatek k ní, na základě kterých žalovanému poskytl zápůjčky po částkách 10 000 Kč celkově částku 20 000 Kč (prokázáno výpisy z účtů a smlouvami včetně obchodních podmínek). Žalovaný měl dle textu smluv tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem 6 337 Kč dne 26. 4. 2023 (prokázáno smlouvami). Žalobce zaslal žalovanému upomínky v průběhu května – června 2023 a předžalobní výzvu ze dne 8. 2. 2024, avšak žalovaný dluh nesplnil (prokázáno těmito výzvami). Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti.4. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018)., právnická osoba, ohledem na krátkou časovou souvislost smlouvy a dodatku pak přistoupil soud k povinnostem žalobce tak, že se jednalo o jednu smlouvu o zápůjčce. Žalobce při vyřizování většího množství mikropůjček totiž nemůže rezignovat na svoji povinnost řádně zkoumat schopnost dlužníka dostát svým závazkům, a to zvlášť za situace, kdy je sjednána velmi krátká doba splnění. Jiný výklad by umožňoval obcházení zákona rozdělením úvěru na více menších, což by bylo zcela zjevně v rozporu s veřejným pořádkem.6. V daném případě žalobce naprosto ignoroval na své povinnosti, přičemž je nepochybné, že částku 26 337 Kč nemusí být schopna jedna osoba dát dohromady na splátky zápůjček ani za několik měsíců (natož za necelý měsíc). Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná a přiznal žalobci toliko nároky z bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Splatnost pohledávky pak ve smyslu § 87 zákona stanovil tak, aby žalovaná byla bezpečně schopna jistinu vrátit, přičemž ji odvodil od doručení předžalobní výzvy, neboť dlužnou částku je standardně schopen vydělávající člověk vrátit ve lhůtě cca. 10 měsíců.7. Soud tak přiznal žalobci poskytnutou jistinu spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s počátkem prodlení od 28. 1. 2024.8. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.9. Soud následně zamítl nárok na uhrazení všech poplatků, smluvní pokuty, nákladů uplatnění pohledávky, když ty s ohledem na jeho názor nebyly učiněny účelně, jakož i úroků z prodlení převyšující úrok z prodlení stanovený dle bodů 6 a 7 odůvodnění tohoto rozsudku.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci měli oba účastníci přibližně stejný, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.