35 C 310/2024-21 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 3. 4. 2023 uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem 40 % měsíčně. Žalovaná však řádně nehradila, takže žalobce požadoval uhrazení dlužné jistiny, úroku za 1. měsíc v částce 8 000 Kč, smluvní pokuty kapitalizované do dne 12. 4. 2024 částkou 2 520 Kč a úrok z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce zkoumal schopnost žalované dluh splnit. Při tom vycházel z jejích výpisů z účtů za období 1. 12. 2022 – 28. 2. 2023, z nichž je však nepochybné, že žalovaná je předlužená a vytlouká jednu půjčku druhou (prokázáno výpisy z účtu za uvedené období a výplatními páskami). Žalobce přes tuto skutečnost s žalovanou uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 4. 2023, na jejímž základě jí poskytl v průběhu několik daní částku 20 000 Kč (prokázáno potvrzeními o platbě, doklady žalované a smlouvou) a žalovaná se tuto částku zavázala uhradit spolu s úrokem 40 % měsíčně. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně (prokázáno předmětnou smlouvou), žalovaná ničeho neuhradila, takže žalobce dne 4. 12. 2023 dluh zesplatnil (prokázáno touto výzvou). Žalovaná přes výzvu dluh neuhradila (prokázáno předžalobní výzvou). Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti, další důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost.4. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).5. Soud uzavřel, že žalobce nesprávně hodnotil schopnost žalované dluh splnit. Již z jejích výpisů z účtů bylo nepochybné, že žalovaná byla v dlouhodobých finančních problémech, které řešila velkým množství různých půjček. Žalobce tuto situaci nikterak nereflektoval a přes tuto skutečnost žalované prostředky poskytl. Tím zatížil kontraktační proces závadou, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.6. Soud proto žalobci přiznal poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.8. Následně soud zamítl neplatně sjednanou pokutu a neplatně sjednané úroky, jakož i úroky z prodlení, které žalobce požadoval z těchto částek, neboť žalovaný nebyl s jejich hrazením v prodlení.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 087,68 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalované v rozsahu 34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 221 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 520 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.