35 C 319/2024-26 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že věřitel (společnost , právnická osoba, dále jen „věřitel“) poté, co zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit dotazem na jeho majetkové, osobní a výdělkové poměry, jež ověřil nahlédnutím do dokumentů, které zaznamenala do zákaznické karty žalovaného, s žalovaným dne 13. 2. 2023 uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytl žalovanému částku 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal věřiteli vrátit spolu s úrokem 27,21 % ročně v částce 26 214 Kč, poplatkem za poskytnutí zápůjčky 1 500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení 8 710 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil, takže se dostal do prodlení. Žalobce nabyl předmětnou pohledávku dne 29. 4. 2024, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Svou mezinárodní příslušnost stanovil soud dle čl. 4 nařízení Brusel I bis.4. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas v návrhu a žalovaný postupem dle § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že věřitel se dotazoval na majetkové poměry žalovaného a zjistil, že je svobodný, pracuje na základě pracovní smlouvy za částku 22 463 Kč měsíčně, což žalovaný doložil věřiteli výplatními páskami a pracovní smlouvou, bydlí v nájemním bydlení a celkové jeho měsíční výdaje činí částku 4 300 Kč. Jiné dluhy žalovaný dle svých sdělení neměl. Věřitel dále nikterak nezkoumal poměry žalovaného (prokázáno zákaznickou kartou) a uzavřel s žalovaným dne 13. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytl žalovanému částku 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal věřiteli vrátit spolu s úrokem v pevné částce 26 214 Kč, poplatkem za poskytnutí zápůjčky 1 500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení 8 710 Kč v 12 splátkách po 7 202 Kč (prokázáno předmětnou smlouvou). Žalovaný dluh nevrátil, takže věřitel postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 pohledávku na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalovaný přes výzvu žalobci ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího lístku).6. Po právní stránce soud věc posoudil s ohledem na čl. 3 nařízení Řím I podle práva České republiky a uzavřel, že strany uzavřely smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).7. Soud při tom vyšel z žalobcových tvrzení a důkazů a uzavřel, že věřitel nedostatečně zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, když se spokojil s tvrzením žalovaného, že jeho výdaje činí částku 4 300 Kč, a to včetně nájemního bydlení. Tuto skutečnost nikterak neověřoval, neboť (dle svých tvrzení) by toto ověřování zanesl do zákaznické karty. Žalovaný si navíc zapůjčil částku 50 000 Kč, tedy věřitel měl za této situace zkoumat poměry žalovaného i pomocí registrů dlužníků. Tímto svým postupem věřitel zatížil smlouvu vadou, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.8. Žalovaný je za této situace povinen žalobci (jako právnímu nástupci věřitele) uhradit poskytnuté peněžní plnění z titulu bezdůvodného obohacení, avšak ve lhůtách daných § 87 zákona. Tu soud s ohledem na deklarovaný příjem žalovaného stanovil na 1 rok, když při hrazení toliko jistiny by již splátka představovala asi 18 % příjmů. Soud proto žalobci přiznal dlužnou jistinu, a to s ohledem na § 1970 o. z. spolu s úrokem z prodlení od 14. 2. 2024 do zaplacení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.9. Následně soud zamítl nárok ohledně úroků a poplatků, které byly neplatně sjednány, a úroku z prodlení, které žalobce požadoval nad rámec stanovený v bodě 8 tohoto odůvodnění.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 295,36 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 198 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 83 950,68 Kč sestávající z částky 4 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 280 Kč ve výši 2 998,80 Kč.