35 C 86/2024-24 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že s žalovaným uzavřel dne 16. 9. 2019 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet. Dne 24. 4. 2022 uzavřeli účastníci dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěr 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve splátkách po 1 725 Kč spolu s úrokem 16,9 % ročně. Splátky od 14. 5. 2022 do 14. 6. 2023 byly splaceny. Na splátku dne 14. 7. 2023 bylo ze strany žalovaného zaplaceno pouze 26,94 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně, žalobce dne 13. 9. 2023 zbývající dluh zesplatnil. Dále dne 17. 2. 2021 uzavřel žalobce s žalovaným dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 15 000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou (přečerpání účtu) přistoupil žalobce dne 13. 9. 2023 k zesplatnění celého kontokorentu. Jelikož se žalovaný se svým běžným účtem dostal do nepovoleného minusu ve výši 2 290 Kč, požaduje žalobce i úhradu částky 2 290 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Svou mezinárodní příslušnost stanovil soud dle čl. 4 Brusel I bis.4. Z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli rámcovou smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytovány bankovní služby. Předmětným dodatkem si strany dne 24. 4. 2022 ujednaly, že žalobce poskytne žalovanému úvěr v celkové výši , adresa, Kč a žalovaný se zavázal uhradit tento úvěr spolu s úrokem 16,9 % ročně ve splátkách po 1 725 Kč splatných vždy 14. dne v měsíci.5. Z přehledu plateb bylo prokázáno, že žalovaný načerpal na základě dodatku č. , hodnota, celkovou částku , adresa, Kč a uhradil celkově částku 24 176,94 Kč.6. Z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, bylo prokázáno, že si strany dne 17. 2. 2021 ujednaly, že žalobce poskytne žalovanému kontokorent ve výši 15 000 Kč. Jednou z podmínek užívání kontokorentu bylo mj. také to, že žalovaný se do jednoho roku od přečerpání předmětného účtu musí dostat do plusu.7. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu bylo zjištěno, že žalovaný na základě dodatku č. , hodnota, čerpal kontokorent ve výši 15 000 Kč a dostal se do minusu ve výši 2 290 Kč (prokázáno výpisem z účtu).8. Z dopisu ze dne 14. 9. 2023 včetně podacího archu bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky a informoval ho o možnosti soudního vymáhání dluhu.9. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.10. Soud má tak po provedeném dokazování za prokázané, že účastníci uzavřeli citovanou rámcovou smlouvu včetně dodatků, na základě kterých byly žalovanému poskytnuty bankovní služby, a sice úvěr ve výši 100 00 Kč, ze kterého žalovaný vrátil 24 176,94 Kč, a kontokorent ve výši 15 000 Kč, který žalovaný přečerpal o částku 2 290 Kč, čímž se dostal do minusu. Na zbylé dlužné částce přes výzvu neuhradil ničeho.11. Soud se zaobíral otázkou, zda žalobce dostál své povinnosti zkoumat schopnost žalované předmětné dluhy splnit. Žalobce však splnění této povinnosti sice tvrdil, nenavrhl k ní však žádné důkazy. K jednání se pak žalobce nedostavil, takže nemohl být poučen dle § 118a o. s. ř. Soud tak uzavřel, že žalobce neunesl v tomto směru břemeno důkazní.12. Soud s ohledem na čl. 3 nařízení Řím I posoudil vztah účastníků dle práva České republiky.13. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely dvě smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).14. Vzhledem k tomu, že žalobce nepředložil žádné důkazy k prokázání svého tvrzení o tom, že zkoumal schopnost žalovaného dluhy splnit, uzavřel soud, že žalobce tuto činnost v dané věci vůbec nesplnil a poskytl žalovanému předmětné úvěry bez posouzení, zda je žalovaný schopen žalobci dluh vrátit. Soud proto uzavřel, že oba předmětné úvěry byly uzavřeny neplatně.15. Za této situace soud přiznal žalobci poskytnuté plnění ponížené již o vrácené prostředky z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., a úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.16. Soud naproti tomu zamítl žalobu, co do neplatně sjednaných úroků, když ty nebyly prokázány, a co do již uhrazené jistiny včetně úroků z prodlení z těchto částek.17. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 431 Kč, přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 464 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.