36 C 17/2022-51 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 10. 3. 2021 s žalovanou uzavřel úvěrovou smlouvu, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr v částce 10 000 Kč, který se mu zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku 99 Kč a poplatkem za SMS servis v částce 49 Kč dne 9. 4. 2021. Žalovaná dluh neuhradila. Žalobce proto požadoval dlužnou jistinu, smluvní poplatky, náklady uplatnění pohledávky 200 Kč a smluvní pokutu v částce 300 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované 10 000 Kč a ta se je zavázala vrátit spolu s poplatky poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku 99 Kč a poplatkem za SMS servis v částce 49 Kč, a to do 30 dnů od poskytnutí prostředků. Dále si strany sjednaly smluvní pokutu 3 % z jistiny pro případ porušení povinnosti žalovanou (prokázáno smlouvou, sazebníkem a kopií občanského průkazu). Žalobce žalované vyplatil částku 10 000 Kč dne 10. 3. 2021 (prokázáno bilancí včetně dokladu o proplacení a výpisem z účtu). Žalovaná přes výzvu ničeho neuhradila (prokázáno předžalobní výzvou). Žalobce se k jednání nedostavil, takže nemohl být poučen dle § 118a o. s. ř. Soud tak uzavřel, že nijak nezkoumal schopnost žalované dluh splnit.4. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.5. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).6. Vzhledem k tomu, že žalobce nikterak nezkoumal schopnost žalované dluh splnit, uzavřel soud, že smlouva je absolutně neplatná. Soud proto žalobci přiznal toliko nároky z bezdůvodného obohacení, které stanovil v částce odpovídající poskytnuté jistině, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z této částky, které s ohledem na znění žaloby částečně kapitalizoval ke dni 7. 10. 2021.7. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.8. Následně soud zamítl nárok na neplatně sjednané úroky, poplatky a náklady na vymáhání a dále úroky z prodlení ze zamítnuté části nároku.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení v principu zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 978 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.