46 C 431/2023 — Okresní soud Praha-východ

Manželka se domáhala rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne [datum] před [anonymizována čtyři slova], [územní celek] na [země]. Návrh odůvodnila tím, že manželství bylo uzavřeno na základě oboustranné citové náklonosti. Z manželství se dne [datum] narodil syn [anonymizováno], dne [datum] dcera [jméno] a dne [datum] dcera [anonymizováno]. Krátce po narození syna odjel manžel pracovat do České republiky a za rodinou se vracel nepravidelně a nikoliv často. Z tohoto důvodu se postupně začalo projevovat ochlazení vztahů mezi oběma manžely. V rámci snahy obnovit manželství manželka s manželem asi půl roku žila v České republice, poté však odjela zpět na Ukrajinu. Vzájemné manželské vztahy se tak s ohledem na minimální kontakt manželů a dlouhodobou práci manžela v zahraničí nepodařilo obnovit. Do České republiky za manželem manželka opětovně přijela v [anonymizováno] 2022 po vypuknutí války na Ukrajině, kde společně bydleli v [obec]. Z důvodů vzájemných hádek a rozdílnosti názorů na podstatné otázky společného soužití a života vůbec se manželka ze společné domácnosti odstěhovala v [anonymizováno] 2023. Manželka tak již dále nemá zájem na zachování manželství. Manžel s návrhem na rozvod souhlasil. Oba manželé jsou státními příslušníky Ukrajiny, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, úpravu obsaženou v mezinárodní smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikovanou pod č. 123/ 2002 Sb.m.s. a dospěl k závěru, že podle čl. 30 odst. 3 mezinárodní smlouvy je dána pravomoc a příslušnost k rozhodnutí věci soudům České republiky a podle čl. 30 odst. 1 je rozhodným (hmotným) právem právní řád Ukrajiny. Po provedeném dokazování a na základě shodných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] (zjištěno z oddacího listu vystaveného dne [datum] matričním úřadem [anonymizováno 6 slov]). Děti, které se manželům z manželství narodily, jsou již zletilé. Manželé žili prakticky po většinu část manželství odděleně, neboť manžel byl dlouhodobě pracovně v České republice, kam za ním manželka přijela po vypuknutí války na Ukrajině Ani jeden z manželů si již nepřeje v manželství setrvávat (zjištěno z účastnického výslechu manželů). Manželka má současně již půl roku nového přítele (zjištěno z účastnického výslech manželky) Po právní stránce soud věc hodnotil podle zákona o rodině zveřejněného ve věstníku Nejvyšší Rady Ukrajiny (VVR), 2002, č. 21-22, čl. 135 ve znění zákona č. 540-IX ze dne 30. 3. 2020, (dále jen „zákon o rodině“). Podle čl. 110 odst. 1 zákona o rodině žalobu o zrušení manželství (rozvod) může podat jeden z manželů. Podle odst. 2 žalobu o zrušení manželství (rozvod) nelze podat během těhotenství manželky a jeden rok po narození dítěte, s výjimkou případů, kdy se jeden z manželů dopustil protiprávního jednání, které obsahuje znaky trestného činu proti druhému manželskému partnerovi nebo dítěti. Podle odst. 3 manžel a manželka mají právo podat žalobu o zrušení manželství (žádost o rozvod) během těhotenství manželky, pokud je otcovství počatého dítěte uznáno jinou osobou. Podle odst. 4 manžel a manželka mají právo podat žalobu o zrušení manželství (žádost o rozvod) dřív, než dítě dosáhne jednoho roku věku, pokud je otcovství uznáno jinou osobou nebo soudním rozhodnutím, kdy jsou informace o manželovi jako otci dítěte vymazány z příslušného záznamu o narození dítěte. Podle čl. 112 odst. 1 zákona o rodině soud zjistí skutečný vztah manželů, skutečné důvody soudního sporu o rozvod, přihlíží k přítomnosti nezletilého dítěte, dítěte se zdravotním postižením (invalidy) a dalších okolností života manželů. Podle odst. 2 soud rozhodne o zrušení manželství, pokud se prokáže, že další soužití manželů a zachování manželství by bylo v rozporu se zájmy jednoho z nich, se zájmy jejich dětí, kterou jsou zásadní. S ohledem na zjištění učiněná z provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že další soužití manželů a zachování manželství by bylo v rozporu přinejmenším se zájmy manželky, která v současnosti navázala nový vztah a v manželství s manželem již nechce setrvávat. Soud proto dospěl k závěru, že skutečné důvody soudního sporu o rozvod odpovídají vůli obou manželů na zrušení manželství, kterou následně projevil rovněž manžel a k žádosti manželky o zrušení manželství se připojil. Soud současně přihlédl k dosavadnímu průběhu vztahu manželů, kteří většinu času manželství prožili odděleně s ohledem na skutečnost, že manžel dlouhodobě pracoval v České republice a manželka žila i s dětmi na Ukrajině Tyto další okolnosti života manželů pak vedly k postupným neshodám v jejich vztahu, v důsledku kterých již ani manžel nemá zájem na zachování manželství. V řízení přitom nebyla zjištěna zákonná překážka pro rozvod manželství v podobě těhotenství manželky či narození dítěte manželce v uplynulém roce. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství, soud manželství rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), neboť soudem nebyly shledány okolnosti, které by odůvodňovaly jejich přiznání některému z manželů.