48 C 118/2024-17 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u nadepsaného soudu domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 22. 5. 2023 prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně na účet žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč žalobkyni vrátit do 21. 6. 2023. Tuto svou smluvní povinnost žalovaná nesplnila řádně a včas, přičemž na pohledávku žalobkyni ničeho nezaplatila. Žalobkyně se tak žalobou kromě poskytnuté částky a poplatku domáhá dále částky ve výši 2 000 Kč představující účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s písemnou výzvou žalované dle čl. 2 smlouvy a dále smluvní pokuty ve výši 3 070 Kč dle čl. 2. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 22. 6. 2023 do 24. 4. 2024. Žalovaná dluh nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.5. Účastníci dne 22. 5. 2023 uzavřeli smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na její účet a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč nejpozději do 21. 6. 2023 (viz Smlouva o zápůjčce ze dne 22. 5. 2023 a výpis z běžného účtu). Nedílnou součást smlouvy tvořily Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (viz Smlouva o zápůjčce a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně). Ve smlouvě byla dále sjednána výše nákladů, které je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném v případě jeho prodlení včetně poplatku 500 Kč za každou písemnou upomínku či výzvu k úhradě. Žalobkyně odeslala žalované na její účet dne 22. 5. 2023 částku 10 000 Kč (viz výpis z běžného účtu). Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě svého dluhu a současně byl upozorněna na možnost vymáhání dluhu soudní cestou (viz upomínky ze dne 28. 6. 2023, 5. 7. 2023, 12. 7. 2023, 21. 7. 2023). Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzvána zaplacení dluhu (viz předžalobní upomínka ze dne 29. 2. 2024).6. V posuzovaném případě žalobkyně sice tvrdila, že prověřovala žalovanou jako žadatele o úvěr nahlížením do registrů a že si vyžádala informace o jejích osobních a majetkových poměrech, nenabídla k tomu však žádný důkaz. Usnesením ze dne 25. 9. 2024, č. j. , spisová značka, , byla žalobkyně soudem vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a v téže lhůtě označila a soudu předložila důkazy k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná, což žalobkyně neučinila, když pouze soudu sdělila, že ničeho doplňovat nebude. Z dostupných důkazů pak nebylo možné uzavřít, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím finančních prostředků.7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou smlouvou o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).8. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 zákona o spotř. úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o zápůjčce, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotř. úvěru. Dle tvrzení žalobkyně si žalobkyně před uzavřením smlouvy vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech žalované a dále pak prověřila poskytnuté informace prostřednictvím dostupných databází za účelem zjištění majetkových poměrů žalované. Žalobkyně však toto své tvrzení nikterak neprokázala, na výzvu soudu ničeho nedoplnila, resp. sdělila, že doplňovat nic nebude. Žalobkyně se tak vůbec nezabývala konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotř. úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).14. Otázka, zda v případě absence řádného posouzení úvěruschopnosti nastává absolutní nebo relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru již byla řešena Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C679/18. Soudní dvůr shledal, že: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 588 o. z. tak soud z úřední povinnosti shledal, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a žalovaná je povinna žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč, a to v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 o. z.15. Vzhledem k tomu, že je žalovaná se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyla odpovědná, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to od 22. 6. 2023, tedy ode dne následujícího po splatnosti dluhu.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná z části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 507,60 Kč, přičemž tato částka představuje 22,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,27 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,73 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního p