7 C 476/2023-17 — Okresní soud Praha-východ

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”). 2. Předmětem řízení bylo zaplacení žalované částky s tím, že žalovaný nezaplatil za období od prosince roku 2022 do května roku 2023 koncesionářské poplatky v částce 135 Kč měsíčně. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 13. 10. 2023 a náklady uplatnění pohledávky 77 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. 5. Z předložených listin byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný byl výzvou ze dne 15. 6. 2022 a ze dne 26. 9. 2022 vyzván, aby žalobkyni v uvedené lhůtě sdělil, z jakého důvodu neplatí žalobkyni televizní poplatek. Dle předané databáze odběratelů elektrické energie je žalovaný odběratelem elektrické energie v odběrném místě [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], [část obce]. Vzhledem k tomu, že žalovaný v uvedené lhůtě na výzvu žalobkyně nereagoval, zařadila ho žalobkyně s účinností od prosince 2022 do evidence poplatníků. Žalovaný za období od prosince roku 2022 do května roku 2023 nehradil poplatky spojené s užíváním televizního přijímače ve výši 135 Kč měsíčně a zůstal tak žalobkyni za 6 měsíců dlužen částku 810 Kč. Přes zaslanou předžalobní upomínku žalovaný neuhradil ničeho. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen zákon). Podle § 3 zákona se žalovaný považuje za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, neboť je odběratelem elektřiny, není přihlášen v evidenci poplatníků televizního poplatku a neoznámil žalobkyni písemným čestným prohlášením opak. Žalovaný je povinen platit poplatek ve lhůtách podle § 7 odst. 2, 3 zákona, přičemž neučiní-li tak, je žalobce oprávněn požadovat zaplacení poplatku spolu s úrokem z prodlení dle civilních předpisů (§ 10 zákona ve spojení s § 1970 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) Výše měsíčního poplatku činí dle § 6 zákona 135 Kč Náklady uplatnění pohledávky činí 77 Kč. 8. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný porušil svou zákonnou povinnost, když televizní poplatek ve shora uvedeném období nehradil řádně a včas a vznikl mu tak vůči žalobkyni dluh ve výši 810 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je povinen platit ode dne následujícího po splatnosti z (každé dílčí) dlužné částky úrok z prodlení, přičemž žalobkyně podanou žalobou nárokuje úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti každého dílčího dlužného poplatku (od 16. dne v každém měsíci) do podání žaloby, tj. do 13. 10. 2023, který kapitalizovala částkou 75,28 Kč. Soud tak přiznal žalobkyni žalovanou částku včetně kapitalizovaného úroku z prodlení. Zároveň soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů na uplatnění pohledávky částku ve výši 77 Kč (náklady na poštovné za zaslání předžalobní upomínky). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. Soud žalobkyni přiznal náklady nezastoupeného účastníka, neboť s ohledem na konstantní judikaturu Ústavního soudu České republiky (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3705/14, ze dne 6. 2. 2015) nepovažuje zastoupení žalobkyně advokátem za účelně vynaložené náklady řízení. Z toho také vyplývá, že žalobkyně ve věci učinila pouze jeden úkon, za který jí může být přiznána náhrada (návrh ve věci samé). Náhrada nákladů žalobkyně za předžalobní upomínku byla žalobkyni přiznána v žalobkyní požadované a doložené výši.