18 C 172/2025-19 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaný za zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Žalovaný byl v prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto dne , datum, žalobkyně vypověděla smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu částky ve výši , částka, z titulu dlužné jistiny, částku , částka, představující poplatek za vyplacení úvěru, částku ve výši , částka, představující smluvní úrok, poplatek za službu „Presto“ ve výši , částka, a dále úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, ač jim byla oběma řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr až do výše , částka, a žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách dle všeobecných obchodních podmínek. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky.5. Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalovaný prokázal žalobkyni svou totožnost prostřednictvím jeho účtu č. , č. účtu, .6. Z předpisu denních splátek bylo zjištěno, že žalovaný měl každý den hradit žalobkyni na splátkách úvěru částku , částka, .7. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla dne , datum, částku ve výši , částka, na účet , č. účtu, .8. Z dopisu o prodlení bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, vypověděla smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, jelikož byl žalovaný 91 dní v prodlení s úhradou svých závazků. Žalobkyně zároveň vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu.9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu před podáním žaloby.10. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z tvrzeného čistého příjmu žalovaného ve výši , částka, . Dále žalovaný uvedl, že má pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši , částka, , výdaje na bydlení ve výši , částka, , nezbytné výdaje ve výši , částka, a ostatní zbytné výdaje ve výši , částka, . Žalovaný dále uvedl, že bydlí sám. Dle výpočtu žalobkyně měl žalovaný měsíční minimální výdaje ve výši , částka, a disponibilní příjem ve výši , částka, .11. Z identifikovaných příjmů žalovaného bylo zjištěno, že prostřednictvím bankovního účtu žalovaného ověřila žalobkyně jeho měsíční příjem ve výši , částka, .12. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.13. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.21. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.22. Z předložených listin žalobkyně se podává, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně sice ověřila měsíční příjem žalovaného prostřednictvím výpisů z jeho bankovních účtů, avšak zcela rezignovala na ověření jeho pravidelných měsíčních výdajů. Žalovaný přitom sám uvedl, že má měsíční příjem ve výši , částka, , žije sám, již splácí jiné závazky ve výši , částka, měsíčně, a v rámci posuzovaného úvěru by měl hradit další splátky ve výši cca , částka, . Nadto soud uvádí, že faktické náklady žalovaného na život, alespoň v rozsahu mandatorních nákladů na bydlení, si poskytovatel úvěru nemůže sám domodelovat na základě statistických nebo interních údajů. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Tato povinnost je poskytovateli úvěru ukládána zákonem pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že ji nesplní.23. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozhodnutí Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18).24. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z toho, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši , částka, , a na tento domnělý úvěr žalovaný zaplatil celkem , částka, . Žalovaný je tedy povinen z titulu bezdů