18 C 210/2025-54 — Okresní soud Praha-východ

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, spolu s úrokem ve výši 4,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Tvrdila, že dne , datum, uzavřela s žalovanou Smlouvu o úvěru č. , č. účtu, a na základě této smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši , částka, s úrokem ve výši 4,9 % ročně. Žalovaná měla úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, splatných k 20. dni v měsíci, které zahrnovaly jistinu, úrok a dohodnuté poplatky. Žalovaná však své povinnosti nedostála, a proto žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni , datum, , když k tomuto dni byla žalovaná v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalovaná však dluh z tohoto úvěru nezaplatila, a to ani poté, kdy jí žalobkyně zaslala předžalobní výzvu ze dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas již v žalobním návrhu, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, ač jí byla výzva řádně doručena, soud proto vycházel z toho, že nemá námitek a rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:4. Žalovaná a žalobkyně uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , z toho , částka, bylo použito na konsolidaci předchozích úvěrů a , částka, bylo poskytnuto bez určení účelu. Účastníci si sjednali, že úvěr bude splácen žalovanou v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka ve výši , částka, bude zaplacena dne , datum, . Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (zjištěno ze Smlouvy o úvěru, z výpisu úvěrového účtu za období od , datum, do , datum, , VOP žalobkyně).5. Ke dni , datum, žalovaná dlužila na splátkách částku , částka, a žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek s tím, že pokud nebude dlužná částka uhrazena v dodatečném termínu do , datum, , bude zesplatněn celý úvěr. Protože ani po této výzvě žalovaná tento dluh neuhradila, přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, (zjištěno z Poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne , datum, a dopisu o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne , datum, ).6. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných částek vyplývajících z předmětného úvěru přípisem svého právního zástupce ze dne , datum, (zjištěno z Předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání).7. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla příjem ve výši , částka, , který byl následně doložen výpisy z bankovního účtu. Žalovaná měla v době žádosti o úvěr již 3 úvěry, přičemž na první hradila měsíčně , částka, , na druhý , částka, a na třetí , částka, . Každý z uvedených úvěrů byl novým úvěrem zkonsolidován, takže nová jednotná splátka nepřesahovala předchozí splátky úvěrů. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla své výdaje ve výši , částka, , přičemž žalobkyně vycházela na základě statistických modelů z částky , částka, (zjištěno z Posouzení úvěruschopnosti klienta).8. Žalované byla na její bankovní účet , č. účtu, připsána dne , datum, částka ve výši , částka, od , právnická osoba, s poznámkou ošetřovné. Dne , datum, byla na bankovní účet žalované připsána částka , částka, s označením mzda. Dne , datum, pak částka , částka, od , právnická osoba, s označením ošetřovné. Dne , datum, dále mzda ve výši , částka, . Dne , datum, obdržela žalovaná mzdu ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, (zjištěno z výpisů z účtu žalované).9. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.10. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.11. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť k uzavření smlouvy o úvěru došlo za jeho účinnosti. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.12. Na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě níž žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky, jakož i platit sjednané úroky a poplatky. Žalovaná tuto svou povinnost nesplnila řádně a včas, dluh doposud zcela neuhradila, dostala se do prodlení (§ 1968 o. z.), v důsledku čehož je ode dne následujícího po splatnosti celkové dlužné částky v prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. a je povinna platit i úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z částky , částka, představující paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony (výzva k plnění a žaloba) v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.14. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.15. Lhůta k plnění dluhu i nákladů byla ponechána obecná třídenní dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud v řízení neshledal důvod pro jinou lhůtu.