21 C 432/2024-167 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, , ve znění oprav z , datum, a , datum, , domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost vyklidit pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Tvrdila, že je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, (ostatní plocha, ostatní komunikace) v k. ú. , adresa, , a vlastníkem místní komunikace na předmětném pozemku se zpevněným krytem z betonové dlažby v ulici , Jméno žalovaného B, . Na část zpevněné plochy pozemku, před svůj dům v ulici , Jméno žalovaného B, , umístil žalovaný přepravní kontejner o délce 6058 mm, šířce 2438 mm a výšce 2591 mm. Přes nesouhlas žalobkyně žalovaný plochu ± 15 m2 pozemku bezesmluvně užívá způsobem, který se příčí účelu užívání komunikace a svým „záborem“ obecné užívání znemožňuje. Kontejner žalovaný přemístil na obecní pozemek v ulici , Jméno žalovaného B, při stavbě svého rodinného domu. Žalobkyně po nezbytně nutnou dobu výstavby nových rodinných domů v lokalitě tolerovala využití pozemku stavebníky pro zajištění potřeb dodavatelů stavebních prací. Po dokončení výstavby v roce , Anonymizováno, , stabilizaci lokality a nastěhování nových obyvatel, je však místní komunikace na pozemku využívána, s výjimkou žalovaného, jen k účelu, ke kterému je určena. Umístění přepravního kontejneru žalovaného na komunikaci obecního pozemku se stalo předmětem opakovaných stížností obyvatel lokality. Přepravní logistický kontejner je několik let umístěn na obecním pozemku bez souhlasu žalobkyně, brání využití místní komunikace k provozu a nepovolený zábor části pozemku s komunikací znemožňuje její obecné užívání podle § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. Žalovaný navíc využívá kontejner jako svoji dílnu, což okolí přináší zvýšenou zátěž imisemi. Přípisem ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k vyklizení části obecního pozemku a odstranění logistického kontejneru z komunikace. Reakcí žalovaného nebylo odstranění kontejneru z obecního pozemku, ale opakované přípisy s požadavky na vysvětlení a žádostmi o podání informací podle zákona č. 106/1999 Sb., jimiž se snažil vyklizení oddálit. Výzvu k vyklizení zopakovala žalobkyně přípisem ze dne , datum, . Ani této výzvě žalovaný nevyhověl; jeho reakcí byly jen další žádosti o vysvětlení a informace. Přípisem právního zástupce žalobkyně, který byl žalovanému doručen , datum, , byl žalovaný vyzván k vyklizení části obecního pozemku a k odstranění logistického kontejneru z komunikace. Ani této výzvě žalovaný nevyhověl. Z reakce žalovaného je patrné, že se soudním řízením počítá. Kontejner žalovaného tvoří nepovolenou pevnou překážku (§ 29 zákona č. 13/1997 Sb.) umístěnou bez souhlasu vlastníka komunikace a silničního správního úřadu. Neoprávněným záborem pozemku s místní komunikací znemožňuje žalovaný obecné užívání podle § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. i plnění výkonu pravomocí obce při zajišťování obecních potřeb podle § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. K opakovaným výzvám na vyklizení zůstává žalovaný v přehlíživé nečinnosti.2. Žalovaný s žalobou ve vyjádření z , datum, nesouhlasil a navrhoval, aby byla zamítnuta. Namítal, že žaloba má sloužit pouze jako odvetné opatření vůči žalovanému za stížnosti žalovaného ohledně nedostatečného řešení šikany, jíž zažíval syn žalovaného na základní škole zřizované žalobkyní. Žaloba představuje zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. V daném případě nastaly okolnosti, na jejichž základě lze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby jí byla dočasně odepřena ochrana jejího práva domáhat se vyklizení části pozemku. Odkazoval na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2025, č. j. 26 Cdo 2844/2024-226, ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1165/2007, ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 787/2020, ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1920/2019, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2135/2016. Pokud by žalobě bylo vyhověno, pozemek by byl vyklizen a předán žalobkyni, došlo by k paradoxnímu výsledku, dle něhož by žalovaný (nebo jeho návštěvy) nebyl oprávněn ani před domem zaparkovat. Žalovanému přitom není známo, že by obec ostatním sousedům v ulici (nebo v celé obci) jakkoli znemožňovala nebo podmiňovala parkování před jejich domem. Parkovací místo před domem žalovaného nemá pro žalobkyni reálného využití, s výjimkou odvetných kroků vůči žalovanému. Žalovaný užívání kontejneru řádně uhradil, a to na základě požadavku žalobkyně. Výzva žalobkyně k úhradě měla spíše odvetnou, až šikanózní povahu, a to nejen z toho důvodu, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě za více než 3 roky zpětně, aniž by žalovaného vyzvala dříve. Především však žalovaný byl jedinou osobou, po kterou kdy žalobkyně úhradu za umístění kontejneru požadovala, ačkoli se v předmětné lokalitě za posledních 5 let postavilo cca 60 domů, přičemž výstavba nadále probíhá a je běžné, že na veřejném prostranství v těsném sousedství domů byl umístěn stavební materiál, vč. kontejnerů. Ačkoli žalovaný chtěl od žalobkyně informaci, o jaké údajné stížnosti vůči kontejneru žalovaného mělo jít, žalobkyně žádné konkrétní informace žalovanému neposkytla. Žalovaný dále odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 35/13. Žalovaný – obdobně jako i jiní sousedé v jeho pozici – užívá kontejner na stavební materiál v souvislosti se stavebními úpravami svého rodinného domu. Není pravdou, že by kontejner byl užíván jako dílna, natož že by snad měl okolí přinášet zvýšenou zátěž imisemi. Kontejner slouží jen jako sklad materiálu a nářadí. Kontejner je před domem umístěn pouze dočasně po dobu stavby, přičemž na stavbě je potřeba již jen dokončit vnější fasádu a vnitřek garáže, což žalovaný odhaduje do konce roku , Anonymizováno, . Kontejner netvoří překážku silničního provozu. Je umístěn na parkovacím místě před domem žalovaného, přičemž z parkovacího místa nijak nevybočuje. Jedná se o podobnou situaci, jako by na parkovacím místě stála dodávka. Není pravdou, že by bránil „využití místní komunikace k provozu“ a že by zábor části pozemku znemožňoval její obecné užívání podle § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., jak tvrdí žalobkyně. Obdobně kontejner nemůže ani představovat pevnou překážku dle § 29 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Kontejner stojí na parkovacím místě, jehož povrch je tvořen zatravňovacími tvárnicemi. Syn žalovaného v roce , Anonymizováno, nastoupil do třetí třídy na Základní škole ve Veleni, jejíž zřizovatelem je žalobkyně. Po několika měsících školní docházky se syn žalovaného stal obětí šikany ve formě slovních útoků, zpočátku jen jednoho spolužáka, postupně – vzhledem k tomu, že ze strany Základní školy nebyla přijata žádná účinná opatření – se přidávali další spolužáci. Žalovaný tuto záležitost řešil se synovou učitelkou, jakož i s výchovnou poradkyní školy, a to od , Anonymizováno, , přičemž ubližování ze strany spolužáků neustávalo. Situace se uklidnila pouze po dobu pandemie a omezení prezenční výuky. Osobní komunikace žalovaného se zástupci školy pokračovala i v roce , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalovaný kontaktoval tehdejšího starostu obce , adresa, se žádostí o schůzku. Této schůzky na obecním úřadu se účastnila i tehdejší místostarostka. K překvapení žalovaného výsledkem jednání nebyla aktivní pomoc rodině žalovaného, ale pouze doporučení místostarostky obce, aby žalovaný umístil své děti do jiné školy. Jelikož situace byla neúnosná, syn žalovaného přestoupil ve školním roce , Anonymizováno, do nové školy na , adresa, . Po několika měsících se tam syn žalovaného stal obětí šikany, a bohužel již nikoli pouze ve slovní formě, ale také ve formě fyzických útoků. Jelikož ze strany školy nedošlo k nápravě, žalovaný byl nucen svého syna převést na domácí vzdělávání a dále se obrátil na , právnická osoba, , která stížnost žalovaného shledala důvodnou a výsledky šetření předala zřizovateli školy, odboru školství , adresa, k dalšímu opatření. Vzhledem k tomu, že další opatření nebylo přijato, žalovaný měl v úmyslu předat informace Ministerstvu školství ohledně předchozí šikany vůči synovi žalovaného, o čemž žalovaný zúčastněné orgány informoval v , Anonymizováno, . V těsné časové souvislosti v , Anonymizováno, žalovaný obdržel předmětnou fakturu za zábor veřejného prostranství. Žalovaný je přesvědčen, že důvodem, proč obdržel fakturu za zábor veřejného prostranství je skutečnost, že měl v úmyslu podat stížnost na Ministerstvo školství ohledně neřešení šikany na synovi žalovaného na základní škole ve , adresa, . Žalobkyně svévolně porušuje principy dobré správy.3. V replice z , datum, žalobkyně namítala, že na podporu tvrzení o zneužití práva argumentuje žalovaný z kontextu vytrženými slovy či větami rozhodnutí, která na věc nedopadají. Tvrzení žalovaného o dalších kontejnerech v okolí je nepravdivé. Žalovaný byl a dosud je jediným, kdo obecní pozemek k uskladnění kontejneru svévolně zabral. Argumentuje-li žalovaný „dočasností“ kontejneru na obecním pozemku, je vhodné připomenout, že tato dočasnost trvá 6 let. Argumentace, že lodní ko