22 C 36/2024-213 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně podala žalobní návrh, jímž se domáhala zvýšení výživného, uložení žalovanému povinnosti hradit na její výživu částku ve výši 25 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 1. 2022 s následujícími skutkovými tvrzeními. Rodiče nebyli manželé, žije pouze s matkou, jíž byla svěřena do péče. Posledně byla rozsudkem čj. , spisová značka, ze dne 9. 10. 2015 žalovanému uložena povinnost hradit výživné 3 500 Kč měsíčně. Od této doby do plnoletosti matka o zvýšení výživného nežádala. V roce 2014 se s matkou přestěhovala do současného trvalého bydliště z nějž od roku 2016 dojíždí do Prahy za vzděláním, nejprve základní, poté střední škola. V Praze matka pronajala byt, aby nemusela dojíždět každý den. Má specifickou poruchu učení a zdravotní omezení od 7 let, dlouho trvalo, než se vyhledala škola akceptující zdravotní potíže a omezení a umožňující studium formou, jíž zvládá, aby dosáhla vzdělání, o něž usiluje. Žalovaný podniká v pronájmech svých nemovitostí, příležitostně se nechává zaměstnávat u stavebních firem jako stavební dozor, pobírá starobní důchod z , Anonymizováno, , kde odpracoval v mládí několik desítek let. V registru živnostenského podnikání je veden jako živnostník, výše příjmů není žalobkyni známa. Dále je spolumajitel společnosti , právnická osoba, , její obraty žalobkyni nejsou známy. Má další vyživovací povinnost na syna ve věku 22 let, student VS. Částečně nepravidelně se podílí na nákladech na studium žalobkyně. Matka podniká v realitách. Měsíčně hradí veškeré náklady žalobkyně mimo částku 3 500 Kč, hradí žalovaný. Současné výdaje činí 8 200 Kč korun školné (82 000 Kč ročně), 50 Kč pravidelný příspěvek škole na pomůcky (500 Kč ročně), 20,83 Kč ISIC (250 Kč ročně), 130 Kč za měsíční kupon PID, cca 720 korun jízdy autobusem , adresa, a zpět, 275 Kč v průměru léky převážně na recept, 21 200 Kč nájemné včetně služeb za pronájem bytu v , Anonymizováno, , cca 2 000 Kč obědy v době školního vyučování, 5 000 Kč měsíčně nákup jídla, hygienických potřeb a drogerie při pobytu v , Anonymizováno, , 500 Kč telefon s internetem, 2 100 Kč doučování AJ (10 500 Kč ročně), 1 500 Kč v průměru ošacení, 12 000 Kč ročně skipas na lyžování, jediný pravidelný sport který provozuje, 200 Kč kultura. Nadto matka hradí jednou za dva roky zahraniční rekreaci. Před podáním žaloby od své plnoletosti, říjen 2022, se několikrát pokusila o ústní dohodu, žalovaný souhlasil, žalobkyni uchlácholil, že se dohodne, ale následně ji nesplnil. Nyní komunikuje ohledně nákladů pouze tak, že na to má žalobkyně matku, nad rámec stanoveného výživného 3 500 Kč za měsíc není ochoten přispívat. Přispěl částečně na studijní pobyt, přispívá částečně na školné, ale není nikdy jistota, že splní, co řekne, slíbenou polovinu školného neposílá na účet školy pravidelně, je vždy velmi ponižující ve škole zjišťovat, zda je dluh na školeném, kolik má matka a do kdy dorovnat. Ráda by se věnovala více sportům, nejen sezónnímu lyžování, v dětství hrála tenis, chodila pravidelně do bazénu, pravidelnou návštěvu sportovišť, divadel, kulturních akcí si při svých nákladech nemůže dovolit. Žalovaný jezdí několikrát ročně do zahraničí na dovolenou, pronajímá několik svých nemovitostí k nájemnímu i rekreačnímu bydlení v , Anonymizováno, i mimo , Anonymizováno, , pobírá penzijní důchod ze zahraničí, nechává se zaměstnávat ve stavebnictví, má tak dostatek finančních prostředků, aby svou dceru lépe podporoval ve snaze dosáhnout vzdělání. Po maturitě chce pokračovat ve studiu na vysoké škole, na rodičích bude závislá ještě další roky. S vyjádřeními otce nesouhlasí. Především není pravdou, že matka žalobkyně obdržela od žalovaného byt ke krytí potřeb bydlení pro žalobkyni. Mezi oběma rodiči došlo k finančnímu vyrovnání po jejich odluce, součástí byl i tento nijak podmíněný dar. Nadto byl byt malý, postupem času svou velikostí nestačil. Žalovaný navíc do bytu stále bez pozvání docházel, obtěžoval, ponechal si svůj klíč (bez předchozí dohody). Po výměně zámků vše vyvrcholilo i voláním na policii, stížnostmi na něj. Prodej bytu a odstěhování se bylo jediné řešení, jak obtížné chování eliminovat. Bohužel ani v dalším bydlišti toto jeho obtěžující chování neustávalo. Proto matka s žalobkyni odešly do , adresa, , bytu v bytovém domě, i zde se však toto obtěžující chování opakovalo, ustalo až když žalobkyně a její matka začaly společně bydlet s matčiným přítelem. Odchod z , Anonymizováno, byl tedy především zapříčiněn chováním žalovaného. Není pravdou, že hradil výživné vždy řádně, hradil je nestabilně, svou polovinu školného na soukromé škole žalobkyni v 9. třídě nezaplatil vůbec, školné na střední škole pozdě po urgencích. Dlužné výživné bylo dříve matkou vymáháno i exekučně a uhrazeno po pozastavení řidičského průkazu. Žalobkyně se s žalovaným pravidelně stýkala, měla o návštěvy u něj zájem, jeho zájem však postupně upadal, na letní dovolenou ji brát přestal. Žalobkyně se již v roce , Anonymizováno, , kdy se s žalovaným ještě aktivně stýkala, pokoušela hlásit o větší finanční podporu. Matka jej též žádala, aby žalobkyni pronajal jeden ze svých bytů, s tím že bude hradit polovinu nájmu a veškeré služby, což odmítl. Ani návrh na společnou koupi bytu tím, že matka bude hradit celou splátku hypotéky, nebyl žalovaným akceptován. Žalobkyně se pokusila od září , Anonymizováno, žít u otce v jeho domě, vždy přijela v neděli večer, odjela vždy v pátek po škole. Vozila a nakupovala si vlastní jídlo, přispívala na elektřinu 500 Kč, žalovaný nevařil, nenakupoval. Mohla pobývat ve svém dřívějším dětském pokoji, kde se ubytovala i dřívější otcova přítelkyně, která užívala psací stůl a skříň, měla tam i boudu a věci svého psa. V lednici měla žalobkyně vyhrazenou pouze půl jedné police. Při vstupu do pokoje žalovaný vytrvale odmítal klepat, vstupoval bez klepání či pozvání kdykoliv se mu zachtělo. Odmítal žalobkyni respektovat jako dospělou ženu, nebral v potaz její diagnózu, nenechával jí žádné soukromí, neměla žádný klid na studium. Musela spát na své dětské posteli, postel pro dospělého se do pokoje prý nevešla, ač ji měla zakoupenou. Žalobkyně toto přezíravé chování bez vzájemného respektu po několika měsících psychicky neunesla a odešla. Musela poté docházet ke školnímu psychologovi. Mrzí ji, že se její vztah s žalovaným pokazil, ale je přesvědčena, že na tom vinu nenese. Žalovaný se o ni zajímá minimálně, od požadavku na vyšší výživné vůbec. Její potřeby nehodlá uspokojovat, k osmnáctým narozeninám žádný dárek nedostala. Svátky též ignoruje, neposílá ani přání. Vyjádření žalovaného o nepozvání maturitním plesu je nepravdivé. O jeho konání věděl, lístky pro otce i bratra měla koupené, neměl však nejmenší zájem, telefon nebral, na zprávy neodpovídal. Matka žalobkyni vždy podporovala, nejen finančně, snažila se pracovat tam, kde měla žalobkyně školu, tj. v , adresa, , posléze , Anonymizováno, . Vozila ji do nemocnice na vyšetření, konzultace na neurologii, žalobkyně dochází od 7 let vícekrát ročně dle potřeby. Matka žalobkyni podporovala, když byla na školách šikanována pro výpadky pozornosti (součást zdravotního problému), pomáhala jí najít školu, která zdravotní problém akceptovala a pomohla zvládat. Po více pokusech se takové zázemí podařilo nalézt ve , Anonymizováno, škole, školní rok , Anonymizováno, /, adresa, , 9. ročník, dále , adresa, , , Anonymizováno, střední škola od školního roku 2020/2021 do maturity v roce 2024. Žalovaný tyto potřeby žalobkyně ignoroval, požádala-li jej o výpomoc, vždy ji odkázal na matku. Žalobkyně chtěla být postupně samostatnější, studuje v , Anonymizováno, , matka ji navštěvuje dle toho, jak jí to vyhovuje vzhledem k její diagnóze, respektuje, když potřebuje její pozornost i naopak, když potřebuje klid a soustředění. V , adresa, má žalobkyně krásný domov, je zde klid, ale není zde adekvátní lékařská péče, ani vyhovující školní zařízení. Matka žalobkyně již žádný penzion neprovozuje, o zvýšení výživného žalovaného nikdy nežádala, věděla, že by to zcela jistě poškodilo vztahy, což se potvrdilo, když tyto požadavky vznesla žalobkyně. Se studiem angličtiny má žalobkyně potíže kvůli poruše soustředění, studium v anglofonní zemi je pro ni víceméně jedinou možností, jak jazyk zvládnout. Znalost jazyka je nyní na vyšším stupni vzdělání naprostou normou. U příjmů žalovaného nejsou podstatnými jeho příjmy, ale celková skladba jeho majetku. Je přesvědčena, že plnění povinností výživného má přednost před investicemi do nemovitého majetku. Pokud výnosy majetku nestačí k pokrytí potřeb vyživovaného dítěte, je možné část majetku zpeněžit, ze získaných prostředků hradit nezbytné potřeby na vzdělání žalobkyně. Žalobkyně ví, že žalovaný má v péči jejího bratra, jeho zdravotní stav je však dobrý, jeho studium nevyžaduje takovou finanční náročnost jako u žalobkyně, především školné a samostatné bydlení.2. Žalovaný odkazuje, že žalobkyně se domáhá zvýšení výživného stanoveného původně rozsudkem čj. , spisová značka, dne 30. 7. 2015 částkou 3 500 Kč, kdy nyní se domáhá částky 25 000 Kč zpě