35 C 180/2025-256 — Okresní soud Praha-východ

1. Ve věci , spisová značka, projednával soud žalobu podanou žalovanými, kterou se proti žalobkyni domáhali ochrany před zásahy do jejich práva k služebnosti k nemovitostem specifikovaným ve výrocích tohoto rozsudku (dále jen „nemovitosti“).2. Žalobkyně v rámci předmětného řízení vznesla vzájemný návrh, kterým se domáhala ve vztahu k žalovanému 1 zrušení předmětného práva služebnosti eventuálně jeho omezení a ve vztahu k žalované 2 omezení jejího práva, a to z důvodu trvalé změny poměrů dle § 1299 odst. 2 o. z. Soud tento návrh vyloučil k samostatnému projednání usnesením ze dne 24. 3. 2025, č. j. , spisová značka, .3. Žalobkyně vzájemný návrh odůvodnila tak, že žalobkyně a žalovaný 1 jsou bývalými manželi (manželství bylo uzavřeno 22. 5. 2021 a zaniklo rozvodem dne 24. 4. 2024) a žalovaná 2 je matkou žalovaného 1. Dne 19. 2. 2021 uzavřeli účastníci darovací smlouvu, na jejímž základě darovala žalovaná 1 žalobkyni předmětné nemovitosti a žalobkyně k nim zřídila žalovaným věcné břemeno služebnosti doživotního užívání. Fakticky se při tom vycházelo z dosavadního užívání, kdy žalovaná 2 užívala v domě byt v prvním nadzemním podlaží, žalobkyně s žalovaným 1 užívali byt v 2. nadzemním podlaží. Kromě toho existoval obytný prostor nad garáží.4. Žalobkyně tvrdila, že po uzavření manželství účastníků se jejich vztahy s žalovanou 2 vyostřovaly, což vedlo k jejímu rozhodnutí se spolu s žalovaným 1 v červenci 2021 odstěhovat do domu v Hoříně. Zpět do nemovitosti se navrátili v průběhu první poloviny roku 2023, a to tak, že žalobkyně s žalovaným 2 se nastěhovali do prostoru nad garáží a do 2. nadzemního podlaží se na základě dohody 2. žalovaného a syna žalobkyně nastěhoval právě tento syn se svou rodinou. V srpnu roku 2023 došlo k rozpadu vztahu účastníků a žalovaný 1 se v září 2023 přestěhoval do prostoru k žalované 2. Od té chvíle začal dělat naschvály, začal žalobkyni i jejímu synovi nadávat, vyhrožovat, že je dostane do kriminálu, uzamkl garáž, začal bránit žalobkyni parkovat před garáží a začal jí obtěžovat vykonstruovanými stížnostmi. Žalovaný 1 svým chováním soustavně poškozuje nemovitost, a to vyteklými akvárii, kouřením, hromaděním odpadu. Svým přístupem brání opravám nemovitosti a jakýmkoliv rekonstrukcím. Jeho jednání má pak směřovat toliko k tomu, aby užíval požitky vyplývající ze svého práva a škodil žalobkyni a její rodině. Tohoto jednání se dopustil i tím, že uzamykal prostory (kůlnu, jednu z garáží, sklep s bojlerem), odvezl schůdky k bazénu. Pokud by soud z těchto důvodů žalobě nevyhověl a věcné břemeno nezrušil, navrhla jeho omezení, neboť žalovaný tohoto práva v plném rozsahu neužívá.5. Pokud jde o žalovanou 2, tak ta užívá nemovitosti stále ve stejném rozsahu jako v době, kdy věcné břemeno vzniklo. Žalobkyně ve vztahu k ní navrhovala omezit její právo na fakticky užívaný rozsah.6. Oba žalovaní pak znehodnocují nemovitost pomocí skládky, kterou dělají na pozemcích, a odmítají se podílet na nákladech spojených s užíváním nemovitosti.7. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Po skutkové stránce se ztotožnili s žalobou, pokud jde o předmětnou smlouvu a rámcovou chronologii soužití, neshodli se ale na příčinách a detailech skutkového děje. Žalovaný 1 tak popíral, že by kdykoliv souhlasil s ubytováním syna žalobkyně s rodinou v nemovitostech. Naopak on požadoval, aby bydlel v 2. nadzemním podlaží, čemuž žalobkyně brání tím, že tam ubytovala svého syna. Samotnou žalobkyni při tom nijak neomezují, pokud jde o její bydlení nad garáží. Popřel, že by se měl jakýmkoliv nevhodným způsobem chovat jak vůči žalobkyni, tak její rodině. Žalovaní též popřeli, že by se odmítali podílet na nákladech spojených s užíváním nemovitosti. Žalovaní řádně hradí sjednané zálohy, avšak odmítají hradit nedoplatky, které vznikly na základě spotřeby výlučně žalobkyně a jejího syna s rodinou. Odmítli též, že by se jakkoliv podíleli na poškozování nemovitosti, a to ať už přímo nebo nepřímo.8. Ze shodných tvrzení účastníků bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastnicí nemovitostí, na nichž vázne věcné břemeno služebnosti doživotního užívání ve prospěch žalovaných. Tento vztah vznikl na základě darovací smlouvy ze dne 19. 2. 2021. Rozsah věcného břemene není ve vztahu k nemovitostem blíže omezen (prokázáno též darovací smlouvou). Dále má soud ze shodných tvrzení účastníků i jejich výslechů prokázáno, předmětné nemovitosti tvoří mimo jiné obytný dům o dvou nadzemních podlažích, 2 garážích a obytném prostoru nad garážemi. Žalobkyně a žalovaný 1 jsou bývalými manželi (manželství bylo uzavřeno 22. 5. 2021 a zaniklo dne 24. 4. 2024) a žalovaná 2 je matkou žalovaného 1.9. Ze shodných tvrzení účastníků a jejich výpovědí soud zjistil, že žalobkyně se do nemovitosti nastěhovala v roce 2020 do prostoru nad garážemi, když v 1. nadzemním podlaží žila žalovaná 2, kde nepřetržitě žije až do dnešních dnů. Nad ní v té době bydlela dcera žalovaného 1 se svojí rodinou. Po jejím odstěhování se žalobkyně a žalovaný 1 přestěhovali do 2. nadzemního podlaží a následně v červenci 2021 se přestěhovali do domu v Hoříně. Nejpozději v roce 2023 se do nemovitosti vrátili do prostoru nad garáží, když do 2. nadzemního podlaží se přestěhoval syn žalobkyně s rodinou. Počínaje zářím 2023 se pak žalovaný 1 přestěhoval do 1. nadzemního podlaží k žalované 2. Z výpovědí účastníků ani jiných provedených důkazů se nepodává, že by jakékoliv rozložení užívání počínaje červencem 2021 vzniklo na základě výslovného konsenzu všech účastníků.10. Mezi stranami byl spor ohledně užívání 2. nadzemního podlaží synem žalobkyně a jeho rodinou, jak toto užívání vzniklo a zda má právní titul. Soud konstatuje, že z provedeného dokazování je nepochybné, že předmětné užívání vzniklo na základě souhlasné vůle žalovaného 1, který toto užívání svědkům sám nabídl. Tomu odpovídá výpověď nejen žalobkyně, ale i všech svědků a nepřímo ji potvrdil ve svém výslechu též žalovaný 1, byť ten popírá, že by toto užívání sám synovi žalobkyně nabídl. V tomto směru jsou však výpovědi žalobkyně, jejího syna a jeho partnerky v souladu a soud tak přisvědčil této verzi skutkového děje. Soud uzavírá, že žalobkyně i její syn s rodinou začali užívat prostory v nemovitosti na základě souhlasu oprávněného ze služebnosti, a to žalovaného 1.11. Soud se zaobíral změnou situace mezi účastníky od uzavření darovací smlouvy ze dne 19. 2. 2021. Uzavřel, že v té době byly mezi účastníky dobré vztahy (ostatně toto účastníci shodně potvrdili), žalobkyně s žalovaným 1 bydleli v 2. nadzemním podlaží a žalovaná 2 v 1. nadzemním podlaží. Z výpovědi účastníků je pak nepochybné, že konkrétní způsob užívání strany neřešily, ale předpokládalo se zachování tohoto faktického stavu užívání. Pokud jde o žalovanou 2, tak její bytové poměry se nikterak nezměnily a užívá po celou dobu přibližně stejné prostory. Žalobkyně měla od nabytí vlastnického práva možnost v nemovitosti saturovat své bytové potřeby, a to v 2. nadzemním podlaží a v současnosti v prostoru nad garáží. Pokud v určitém období nemovitost neužívala, vyplývalo to z jejího rozhodnutí. Těmto závěrům odpovídají výslechy všech účastníků i svědků.12. Soudu je z úřední činnosti známo, že mezi žalovanými a žalobkyní, jejím synem a jeho rodinou je spor ohledně užívání 2. nadzemního podlaží (spor je veden u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ). Strany také mají spor ohledně plateb za energie, přičemž shodně uvádějí, že žalovaná 1 platí dohodnutí zálohy na energie za 2 osoby. Spory pak mezi účastníky jsou ohledně placení nedoplatků, které žalovaní odmítají žalobkyni uhradit, a to s ohledem na dle jejich názoru pochybné o rozúčtování těchto energií. V souvislosti s tím byly do nemovitosti umístěny samostatné měřící hodiny pro byt v 1. nadzemním podlaží (prokázáno shodnými výpověďmi účastníků, jejich komunikací, vyúčtováními).13. V době od přestěhování žalovaného 1 k žalované 2 došlo k poškozeni suterénu domu vodou, „vytečení“ akvária žalovaného v garáži, přičemž není zřejmá míra této havárie (prokázáno výpověďmi účastníků, fotografiemi). Soud se však blíže nezabýval těmito incidenty, když z výpovědi žalobkyně, ale i jejích svědků je nepochybné, že ke škodě nedošlo záměrně, ale šlo maximálně o nehody (u protečení vody do sklepa ani nebylo prokázáno, zda šlo o protečení právě od žalovaných) a s ohledem na právní posouzení věci toto již bylo nadbytečné.14. Pokud jde o poškozování výmalby, bylo prokázáno, že v době nastěhování syna žalobkyně do nemovitosti došlo k výmalbě horních prostor (prokázáno např. výpovědí svědka Hřebíka) a žalovaný v domě kouří (prokázáno výpovědí žalobkyně a svědkyně , Anonymizováno, a svědka , Anonymizováno, ). Svědkyně , Anonymizováno, mluvila u kouření toliko o tom, že občas cítí kouř, rozhodně popřela, že by žalovaný 1 zanechával někde nedopalky, svědek Kofránek pak kouření hodnotil tak, že dochází k projevu komínového efektu, když kouř stoupá společnými prostory k nim nahoru. Za této situace nelze vnímat výpověď žalobkyně ohledně dýmu tak, že by žalovaný 1 záměrně ničil výmalbu, ale