35 C 315/2025-66 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se žalobou podanou dne 19. 8. 2025 domáhal vyloučení stavby betonové nádrže pro umístění technologie studny a akumulační jímky na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a objektu WC se žumpou o objemu 2 m³ na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, (dále jen „Stavby“) z exekuce vedené u soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , se sídlem , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „Exekuční řízení“), která je vedena na základě návrhu žalovaného ze dne 21. 9. 2023 proti povinnému , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „povinný“), pro vymožení rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne 23. 8. 2022, č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /pats, sp. zn. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /Pa (dále jen „Rozhodnutí“) ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne , datum, , č. j. , č. účtu, /KUSK, sp. zn. SZ , č. účtu, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále jen „Odvolací rozhodnutí“). Exekučním soudem je zdejší soud, který vede exekuci pod č. j. , spisová značka, . Vykonávanou povinností je odstranění, a uhrazení nákladů řízení.2. Žalobce předmětné vyloučení exekuce odůvodnil tak, že Rozhodnutím byla povinnému uložena povinnost odstranit Stavby a uhradit náklady řízení. Odvolacím rozhodnutím pak bylo Rozhodnutí potvrzeno a žalovaný jako oprávněný vyvolal Exekuční řízení, v němž se domáhá odstranění Staveb. Žalobci však náleží právo, které brání provedení exekuce, když žalobce spolu se , jméno FO, a manželi , jméno FO, byli stavebníky, kteří vybudovali Stavby, a na základě smlouvy ze dne 12. 8. 2002 si stanovili pravidla spoluvlastnictví tak, že žalobci se stali vlastníky podílu o velikosti 2/5. Toto jejich vlastnické právo k Stavbám pak brání výkonu rozhodnutí.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když žalobce není spoluvlastníkem dané nemovitosti. Předmětné stavby nebyly provedeny v souladu se stavebním zákonem. Dne 23. 11. 2008 nabyl povinný pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , čímž se stal vlastníkem i jeho příslušenství tedy Staveb. Povinný navíc v nalézacím řízení nikdy netvrdil a neprokazoval, že by nebyl jejich vlastníkem.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 12. 8. 2002 byla uzavřena smlouva o vytvoření společné věci, a to předmětných Staveb, mezi žalobcem, , jméno FO, a , jméno FO, a , jméno FO, . Na jejím základě se žalobce měl jako jeden ze stavebníků stát vlastníkem podílu na Stavbách o velikosti 2/5 (prokázáno touto smlouvou). Dne 23. 11. 2008 uzavřeli , jméno FO, a , jméno FO, jako prodávající a povinný jako kupující kupní smlouvu k prodeji pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , přičemž na tomto pozemku se nalézají 2 stavby, které nejsou součástí pozemku a patří jiným vlastníkům, a to WC a sportovní šatny. Na základě této smlouvy pak byl povinný zapsán jako vlastník pozemků (prokázáno smlouvou, návrhem na vklad a výpisem z katastru nemovitostí). Dne 23. 8. 2022 vydal stavební úřad v řízení o odstranění stavby Rozhodnutí, kterým mimo jiné nařídil povinnému odstranění Staveb. Dne 1. 12. 2022 odvolací orgán Odvolacím rozhodnutím Rozhodnutí potvrdil. Obě rozhodnutí jsou opatřena doložkou právní moci dne 19. 12. 2022 (prokázáno Rozhodnutím, Odvolacím rozhodnutím včetně sdělení o právní moci). Dne 14. 7. 2025 zmocnil žalobce svého zástupce k podání žaloby na vyloučení Staveb z exekuce (prokázáno plnou mocí) a dne 19. 8. 2025 podal žalobu ve věci.5. Podle § 3028 odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.6. Podle § 3054 o. z., stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.7. Podle § 118 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“, předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.8. Podle § 120 odst. 2 obč. zák., stavba není součástí pozemku.9. Soud si jako předběžnou otázku řešil, kdo je vlastníkem Staveb a uzavřel, že s ohledem na skutečnost, že ty vznikly před 1. 1. 2014, jejich vlastnické právo se odvozuje od právních vztahů před tímto datem. Stavby do tohoto data byly ve smyslu obč. zák. samostatnými věcmi nezávislými na pozemku, na němž stály, přičemž po účinnosti o. z. se staly součástí pozemku jen v případě, že vlastnická struktura pozemku i staveb byla shodná (vizte např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 892/2016).10. Pokud jde o budovy, tak se vlastníkem stavby stává stavebník, tedy osoba, která ji zbudovala, pokud měla vůli mít stavbu pro sebe. Je při tom nerozhodné, zda k jejímu zbudování má stavebník náležité povolení dle stavebních předpisů. (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2258/2007). Stavba pak je samostatnou věcí, pokud je výsledkem stavební činnosti a je samostatně vymezitelná od pozemku, na němž stojí, pokud není toliko úpravou samotného pozemku (vizte usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2344/2022).11. V daném případě se podává, že vlastníkem pozemku, na němž Stavby stojí, byl ke dni 1. 1. 2014 povinný, avšak stavebníkem Staveb byly jiné osoby (mimo jiné i žalobce). Minimálně jedna z uvedených Staveb (budova WC) při tom byla uvedena v nabývacím titulu a zjevně byla jako samostatná věc vnímána.12. Obě Stavby pak byly příslušným stavebním úřadem vnímány jako stavby podle stavebního zákona. Tím by splnily podmínku danou judikaturou jako výsledek stavební činnosti a bylo by namístě zkoumat, zda již tehdy nebyly příslušenstvím jiné věci (zejména pokud jde o betonovou nádrž).13. Z provedeného dokazování se též podává, že žalobci svědčí titul, na němž se stal spoluvlastníkem podílu na Stavbách. Následně by bylo namístě zkoumat, zda a jakým způsobem nabyl vlastnické právo ke Stavbám povinný, zvláště za situace, kdy budovu WX explicitně smluvní strany kupní smlouvy z roku 2008 vyloučily z převodu.14. Soud však již nedoplňoval tyto další okolnosti z důvodu hospodárnosti a pro účely rozhodnutí vyšel z žalobcových tvrzení, že jde o samostatné věci, které od roku 2001 jsou ve spoluvlastnictví jiných osob než je povinný a žalobce na nich vlastní podíl o velikosti 2/5.15. Podle § 129 odst. 1 zákona ř. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena. Podle odst. 10, účastníky řízení o nařízení odstranění stavby jsou povinný, osoby, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům, na kterých je odstraňovaná stavba umístěna nebo stavbám na nich, jakož i osoby, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich, a tato práva mohou být odstraňováním stavby přímo dotčena.16. Podle § 27 odst. 1 písm. b) s. ř., účastníky řízení jsou v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají. Podle odst. 3, účastníky jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, mají postavení účastníků podle odstavce 2, ledaže jim má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají; v tom případě mají postavení účastníků podle odstavce 1.17. Podle § 73 odst. 1, nestanoví-li tento zákon jinak, je v právní moci rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání. Podle odst. 2 s. ř., pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány; ustanovení § 76 odst. 3 věty poslední tím není dotčeno. Pro jiné osoby je pravomocné rozhodnutí závazné v případech stanovených zákonem v rozsahu v něm uvedeném. Pravomocné rozhodnutí o osobním stavu je závazné pro každého. Jestliže je pro práva a povinnosti účastníků určující právo k movité nebo nemovité věci, je pravomocné rozhodnutí závazné i pro právní nástupce účastníků.18. Podle § 84 odst. 1 s. ř., osoba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním orgánem oznámeno, může podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se