35 C 320/2025-21 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 10. 10. 2023, na jejímž základě poskytla žalované částku 18 000 Kč a ta se ji zavázala vrátit spolu s úrokem 39,9 % ročně ve 30 splátkách po 958 Kč. Žalovaná dluh řádně nesplácela, takže jej věřitel zesplatnil 14. 1. 2025. Svou aktivní legitimaci dovozoval žalobce od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 4. 2025 a ze dne 7. 5. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že banka zkoumala schopnost žalované dluh splnit. Ta jí sdělila, že má příspěvek v mateřství 13 000 Kč a výdaje 1 000 Kč. Banka následně provedla zkoumání žalované na základě záznamů v registrech a matematických modelů a uzavřela, že žalovaná má příjem 10 747 Kč, výdaje činí 2 587 Kč na splátky úvěrů, 7 160 Kč náklady živobytí a 1 000 Kč rezervy (prokázáno dokumentem o ověření úvěryschopnosti včetně přílohy). Na základě toho s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 10. 10. 2023, na jejímž základě poskytla žalované částku 18 000 Kč a ta se ji zavázala vrátit spolu s úrokem 39,9 % ročně ve 30 splátkách po 958 Kč (prokázáno návrhem a akceptací smlouvy včetně obchodních podmínek, sazebníku, občanského průkazu a bilance). Žalovaná dluh řádně nesplácela a uhradila celkově částku 9 651,62 Kč (prokázáno bilancí), takže jej banka zesplatnila dopisem ze dne 14. 1. 2025 (prokázáno tímto dopisem). Banka postoupila pohledávku na mezivěřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek (prokázáno touto smlouvou včetně oznámení) a ten ji postoupil na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky). Žalovaná přes výzvu nic neuhradila (prokázáno předžalobní výzvou).4. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).5. Soud konstatuje, že věřitel nedostál svým povinnostem zkoumat schopnost žalované dluh splnit. Vyšel ze statistických údajů, dle kterých žalovaná v době uzavření smlouvy měla žalovaná příjem 10 747 Kč a nezbytné výdaje 9 747 Kč. Po připočtení splátky úvěru by žalované na mimořádné výdaje zbývalo po dobu 30 měsíců 42 Kč měsíčně. Takováto rezerva je zcela zjevně nedostatečná, přičemž po dobu 2,5 let by žalovaná nebyla schopná zajistit mimořádné potřeby sobě a dítěti. Za této situace banka vyhodnotila schopnost žalované dluh splnit nesprávně, čímž způsobila absolutní neplatnost smlouvy.6. Soud proto žalobci jako nástupci banky přiznal jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z. poskytnutou jistinu poníženou o již uhrazené splátky. Splatnost pohledávky soud odvodil od výzvy k plnění a ode dne následujícího žalobci přiznal též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2016 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.7. Soud následně zamítl již uhrazenou jistinu spolu s úrokem z prodlení, neplatně sjednaný úrok a úrok z dobu, se kterou žalovaná nebyla v prodlení.8. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci měli oba účastníci přibližně stejný, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.