35 C 362/2025-24 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, ) s žalovaným uzavřeli dne 29. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou následně upravili dodatky č. 1-3, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tento dluh vrátit spolu s úroky. Žalovaný svoji povinnost nesplnil, tak byl dluh zesplatněn ke dni 7. 12. 2024. K tomuto datu žalovaný dlužil na jistině 11 400 Kč a na úrocích 7 135 Kč. Žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, ) s žalovaným uzavřeli dne 29. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou následně upravili dodatky č. , hodnota, -3, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tento dluh vrátit spolu s úroky ve výši 150 % ročně (prokázáno předmětnou smlouvou spolu s dodatky). Předchůdce žalobce zaslal žalovanému na jeho účet částku 12 000 Kč (prokázáno sdělením banky). Žalovaný netvrdil a ani neprokazoval, že by na předmětný dluh něčeho hradil. Předchůdce žalobce proto dopisem ze soboty 7. 12. 2024 dluh zesplatnil (prokázáno tímto dopisem). Svou aktivní legitimaci prokázal žalobce smlouvou o postoupení pohledávky včetně příloh a dodatků a oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný však ničeho neuhradil.4. Žalobce se k jednání nedostavil, proto nemohl být poučen k prokázání, zda a jak byla zkoumána úvěryschopnost žalovaného. Soud tak uzavřel, že předchůdce žalobce této povinnosti nedostál.5. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).6. Vzhledem k tomu, že předchůdce žalobce této povinnosti nikterak nedostál, uzavřel soud, že smlouva je neplatná. Proto žalobci jako právnímu nástupci původního věřitele přiznal poskytnuté plnění nejvýše však ve výši, které bylo požadováno žalobou spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Počátek prodlení stanovil soud s ohledem na § 1958 odst. 2 o. z. na základě dojití výzvy k plnění ze dne 7. 12. 2024 v termínu dle § 573 o. z. na 13. 12. 2024.8. Soud následně zamítl neplatně sjednané úroky a dále úroky z prodlení za období, kdy žalovaný nebyl v prodlení s plněním dluhu.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 482,40 Kč, přičemž tato částka představuje 24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 535 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 000 Kč ve výši 210 Kč.10. Soud neaplikoval § 142a o. s. ř., neboť žalovaný je zjevně nekontaktní a požadavek doručení předžalobní výzvy žalobcem by tak byl zcela formální.