48 C 58/2025-37 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že s žalovaným uzavřel dne 15. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytl úvěrový rámec 6 600 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet spolu s úrokem 1,07 % denně z dlužné částky a poplatkem z vyplacení tranší úvěru 1,99 % z vyplacené částky. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný dluh neuhradil, tudíž žalobce požadoval poskytnutou jistinu 4 999,97 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 99,50 Kč, smluvní úrok 6 374,46 Kč, poplatek za službu „klidné spaní“ 98,82 Kč, poplatek za službu „presto“ 165 Kč, poplatek za službu „informační sms servis“ 25,92 Kč a smluvní pokutu za období od 15. 6. 2024 do 13. 9. 2024 v částce 74,62 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že strany dne 15. 5. 2024 projevily vůli uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce žalovanému poskytl úvěrový rámec 6 600 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet spolu s úrokem 1,07 % denně z dlužné částky a poplatkem ze vyplacení tranší úvěru 1,99 % z vyplacené částky. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky (prokázáno smlouvou spolu se záznamem o podpisu a obchodními podmínkami). Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil službu „klidné spaní“ ve výši 98,82 Kč, dále „presto“ ve výši 165 Kč a „informační sms servis“ ve výši 25,92 Kč (prokázáno příslušnou smlouvou). Žalobce žalovanému vyplatil celkově částku 5 000 Kč (prokázáno přehledem bankovních transakcí). Dle předpisu splátek pak žalovaný měl denně platit 58,58 Kč, tedy měsíčně 1 757,40/1 815,98 Kč (prokázáno předpisem plateb). Žalovaný dluh neuhradil, tudíž byl vyzván elektronicky k zaplacení dne 13. 9. 2024 (prokázáno touto upomínkou) a následně předžalobní výzvou (prokázáno touto výzvou včetně podacího lístku),5. Žalobce zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit tak, že převzal jeho deklarované příjmy v hodnotě 23 000 Kč. Tyto ověřil na základě bankovních výpisů a stanovil jeho příjem na 15 431 Kč. Žalovaný deklaroval své výdaje částkou 4 100 Kč na půjčky, 8 000 Kč na bydlení, 600 Kč na nezbytné výdaje a 7 000 Kč na ostatní zbytné výdaje. Žalobce bez jakéhokoliv vysvětlení vyšel z výdajů v částce 11 460 Kč a rezervy 500 Kč. Při tom neprokazoval, že by zkoumal úvěrovou historii žalovaného (prokázáno výpisem úvěryschopnosti a přehledem příjmů). Z dalších provedených důkazů soud nezjistil další relevantní skutečnosti.6. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).7. Soud konstatuje, že žalobce této povinnost nedostál, když zcela zjevně podstatně ponížil výdaje deklarované žalovaným, aniž by k tomu měl jakýkoliv důvod. Výdaje žalovaného spolu se splátkou úvěru pak tímto postupem snížil z částky 19 700 Kč na částku 11 460 Kč. Tím opticky navýšil rozdíl mezi příjmem a výdaji. Žalobce pak nezkoumal úvěrovou historii žalovaného. Žalobce si tak nikterak neověřil existenci rezervy žalovaného na příjmu, kterou účelově navýšil. Tím zatížil svůj postup ověřování schopnosti žalovaného dluh splnit závažnou vadou.8. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná a přiznal žalobci toliko nároky z bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Splatnost pohledávky pak ve smyslu § 87 zákona stanovil tak, aby žalovaný byl bezpečně schopen jistinu vrátit, přičemž ji odvodil od doručení elektronické výzvy, neboť o této lhůtě nebylo mezi stranami sporu.9. Soud tak přiznal žalobci poskytnutou jistinu spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s počátkem prodlení od 14. 9. 2024.10. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.11. Soud následně zamítl nárok na uhrazení neposkytnuté jistiny, všech poplatků, smluvní pokuty, neboť byly sjednány neplatně, jakož i úroků z prodlení z částky, se kterou žalovaný nebyl v prodlení.12. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení nevznikly.