7 C 146/2025-81 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Obvodnímu soudu , adresa, domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalovaná a společnost , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“), uzavřeli dne 16. 4. 2008 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 25 440 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, na svůj dluh uhradila celkem toliko částku 1 440 Kč. V souladu s čl. 5 smlouvy bylo plnění žalované započteno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem a společností , Anonymizováno, (dále jen „přechodný věřitel“) došlo s účinností od 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 uzavřené mezi přechodným věřitelem a žalobkyní došlo s účinností od 24. 8. 2018 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 11. 9. 2018.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (žalobkyně je subjektem cizího práva) a dospěl k závěru, že s ohledem na čl. 4 nařízení Brusel I. bis je mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout.4. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne 16. 4. 2008 smlouvu, na základě které původní věřitel žalované poskytl částku ve výši 15 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč. Celková částka byla splatná v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaná podpisem stvrdila, že hotovost v částce 15 000 Kč převzala (prokázáno smlouvou o půjčce č. , hodnota, ). Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, kde si strany v čl. 5 sjednaly, že jakékoli splátky budou nejprve započítány na souhrnný poplatek a poté na vlastní půjčku (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Žalované bylo dopisem ze dne 25. 6. 2015 odeslaným dne 17. 7. 2015 ze strany původního věřitele oznámeno, že pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015 postoupena na přechodného věřitele (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 vč. potvrzení o odeslání). Žalované bylo dopisem ze dne 11. 9. 2018 odeslaným dne 13. 9. 2018 ze strany přechodného věřitele oznámeno, že pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2018 postoupena na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2018 vč. potvrzení o odeslání). Žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne 11. 9. 2023 vč. potvrzení o odeslání).6. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle práva České republiky, neboť původní vztah byl vztahem bez zahraničního subjektu a postoupení pohledávky nemůže dojít ke změně práv a povinností stran, při aplikaci § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. tak, že uzavřeli smlouvu o půjčce v souladu s § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“).8. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.9. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.10. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.11. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.12. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.13. Žalovaná měla při uzavření smlouvy postavení spotřebitele, neboť jednala jako fyzická osoba – nepodnikatel (§ 52 odst. 3 obč. zák.). Proti tomu původní věřitel jednal při uzavírání smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti a má tak postavení dodavatele (§ 52 odst. 2 obč. zák.). Uzavřená smlouva tak je smlouvou spotřebitelskou (§ 52 odst. 1 obč. zák.) a je na ni třeba aplikovat příslušná ustanovení o spotřebitelských smlouvách týkající se ochrany spotřebitele (§ 51a a násl. obč. zák.).14. Zejména je třeba použít § 55 a § 56 odst. 1 a 2 obč. zák., podle nichž se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.15. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. Dohodnuté úroky je třeba odlišovat od úroků z prodlení, na něž má věřitel ze zákona právo, jestliže se dlužník dostal se splněním půjčky do prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.), a které představují sankci za porušení povinnosti dlužníka vrátit dluh (půjčku) řádně a včas.16. Obč. zák. a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí shora citovaný § 3 odst. 1 obč. zák.17. Lze připomenout judikaturní závěr, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).18. Za shora uvedeného soud po postupu dle § 132 o. s. ř. dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve výši 15 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán tzv. souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč. Tento pojem není ve smlouvě nijak blíže definován. Není jasné, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně představuje, co je v něm obsaženo a za co je tedy hrazen. Jde o jednorázovou částku, které neodpovídá žádné protiplnění žalobkyně. Z povahy věci tak nejde o nic jiného než o úrok, aniž by tak nárok byl ve smlouvě označen, tedy o úrok skrytý.19. Uzavřená smlouva o půjčce je smlouvou spotřebitelskou a adhezní, žalovaná v pozici spotřebitele tedy nemá možnost při kontraktačním procesu jakkoli ovlivnit obsah smlouvy a nepodílí se tedy ani na formulaci pojmu „souhrnný poplatek“. Pokud žalobkyně, respektive její právní předchůdce, poskytuje obdobné půjčky opakovaně za účelem vytváření zisku, a pokud ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna nežli uvedený souhrnný poplatek, nelze toto ujednání hodnotit jinak než jako ujednání o úroku ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku.20. Ujednání o „souhrnném poplatku“ však nemůže v uvedené spotřebitelské smlouvě obstát testem dobrých mravů nejen co do způsobu ujednání, ale zejména ohledně výše požadovaný úroků. Ze smlouvy vyplývá, že souhrnný poplatek (= úrok) s ohledem na výši poskytnuté půjčky a s přihlédnutím ke sjednané splatnosti, je nepřiměřeně vysoký (činí téměř 70 % z půjčené částky za 53 týdnů). Taková výše je nepochybně zcela nepřiměřeně vysoká, ujednání o úrocích je proto v rozporu s dobrými mravy a nepožívá právní ochrany. Jedná se tak o neplatný úkon podle § 39 obč. zák., neboť se příčí dobrým mravům (k tomu viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího sp. zn. 22 Co 215/2015 nebo 27 Co 219/2015).21. Žalovaná uhradila původnímu věřiteli částku ve výši 1 440 Kč. Tuto částku je pochopitelně nutno započíst na jistinu, neboť ujednání ve smlouvě týkající se souhrnného poplatku je z výše uvedených důvodů neplatné. Lze odkázat i na závěry Ústavního soudu, jenž ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn.