35 C 13/2026-20 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že poté, co zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit s ním dne 26. 1. 2024 uzavřel smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 5 400 Kč do 1. 7. 2024. Žalovaný dosud vrátil částku 10 835 Kč, kterou žalobce započetl na smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním pohledávky a příslušenství. Přes výzvu žalovaný ničeho dalšího neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce s žalovaným dne 26. 1. 2024 uzavřel smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 5 400 Kč do 1. 7. 2024 (prokázáno smlouvou a výpisem z účtu). Žalobce upomínal žalovaného upomínkami ze dne 3. 6. 2024 a 14. 6. 2024 a následně dopisem odeslaným dne 3. 7. 2024 dluh učinil splatným (prokázáno těmito upomínkami). Přes výzvu žalovaný ničeho dalšího neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou.4. Žádné další skutečnosti nebyly v řízení prokázány, účastníci se k jednání nedostavili, takže nemohli být v tomto směru poučeni dle § 118a o. s. ř.5. Pokud proto žalobce tvrdil, že zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, nebyla tato skutečnost nijak prokázána.6. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).7. Vzhledem k tomu, že žalobce nezkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, nedostál svým povinnostem, čímž způsobil absolutní neplatnost smlouvy. Soud proto žalobci přiznal nároky z mimosmluvního závazku dle § 87 zákona.8. Pokud jde o splatnost tohoto závazku vycházel soud z ustanovení § 87 zákona a určil ji podle možností žalovaného dluh uhradit (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). S ohledem na skutečnost, že v řízení se z obsahu spisu nepodávají žádné okolnosti, z nichž by vyplývalo vyloučení možnosti žalovaného dluh uhradit na základě žalobcovy výzvy v dikci § 1958 odst. 2 o. z., přistoupil soud k závěru, že k tomuto datu poskytnuté prostředky měl k dispozici, a tedy bylo v jeho možnostech dluh uhradit (vizte rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 64 Co 470/2024, nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 15 Co 52/2025).9. Dluh se postupem podle § 1958 odst. 2 o. z. obecně stává splatným dnem následujícím po vyzvání dlužníka. Je-li dlužník vyzván k zaplacení dluhu distančním způsobem, je výzva účinná dnem, kdy se dostane do dlužníkovy dispozice. Není-li při tom prokázáno jinak, soud vychází z domněnky doby dojití dle § 573 o. z.10. Soud proto v daném případě s ohledem na odeslání zesplatňujícího dopisu stanovil splatnost na den 9. 7. 2024. Dnem následujícím se dostal žalovaný do prodlení.11. Soud za této situace přiznal žalobci poskytnou jistinu poníženou o již uhrazené částky, a to spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ode dne následujícího, kdy došlo ke splatnosti dluhu.12. Následně soud zamítl neplatně sjednané nároky, nároky, které již byly uhrazeny. Stejně postupoval soud u úroku z prodlení v rozsahu, v němž se žalobce domáhal jeho platby za dobu, kdy žalovaný v prodlení nebyl, případně z částky, s níž nebyl v prodlení.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému náklady řízení nevznikly.