35 C 31/2026-23 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 3. 1. 2025 uzavřeli původní věřitel (, právnická osoba, ) a žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 14 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do 10. 4. 2025. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně, vyzval žalobce žalovanou dopisem ze dne 10. 4. 2025 k uhrazení celého dluhu. Přes výzvu žalovaná dluh neuhradila. Svou aktivní legitimaci dovozoval žalobce ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 3. 1. 2025 uzavřeli původní věřitel (, právnická osoba, ) a žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měla být žalované poskytnuta částka 14 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do 10. 4. 2025 (prokázáno smlouvou). Žalované byly prostředky vyplaceny zasláním na její účet (prokázáno potvrzením o platbě). Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně, vyzval žalobce žalovanou dopisem ze dne 10. 4. 2025 k uhrazení celého dluhu (prokázáno předmětnou výzvou). Přes výzvu žalovaná dluh neuhradila. Žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh a oznámení).4. Žalobce nepředložil důkazy k prokázání okolnosti, jakým způsobem zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit. K jednání se nedostavil, proto nemohl v tomto směru být poučen dle § 118a o. s. ř. Soud za této situace uzavřel, že ke zkoumání schopnosti žalované dluh splnit nedošlo.5. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84-89 zákona zabýval tím, zda žalobce zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).6. Vzhledem k tomu, že žalobce nezkoumal řádně schopnost žalované dluh splnit, nedostál svým povinnostem, čímž způsobil absolutní neplatnost smlouvy. Soud proto žalobci přiznal nároky z mimosmluvního závazku dle § 87 zákona.7. Pokud jde o splatnost tohoto závazku vycházel soud z citovaného ustanovení a určil ji podle možností žalované dluh uhradit (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). S ohledem na skutečnost, že v řízení se z obsahu spisu nepodávají žádné okolnosti, z nichž by vyplývalo vyloučení možnosti žalované dluh uhradit na základě předložené výzvy v dikci § 1958 odst. 2 o. z., přistoupil soud k závěru, že k tomuto datu poskytnuté prostředky měla žalovaná k dispozici, a tedy bylo v její možnostech dluh uhradit (vizte rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 64 Co 470/2024, nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 15 Co 52/2025).8. Obecně se dluh se stává splatným na základě výzvy podle § 1958 odst. 2 o. z. dnem následujícím po vyzvání dlužníka. Je-li dlužník vyzván k zaplacení dluhu distančním způsobem, je výzva účinná dnem, kdy se dostane do dlužníkovy dispozice. Není-li v řízení prokázáno jinak, soud vychází z domněnky doby dojití dle § 573 o. z., tedy že výzva byla dlužníku doručena 3. den (v případě doručování do zahraničí 15. den) od odeslání dlužníku.9. Soud proto v daném případě s ohledem na odeslání zesplatňujícího dopisu stanovil splatnost na den 16. 4. 2025. Dnem následujícím se dostala žalovaná do prodlení.10. Soud za této situace přiznal žalobci poskytnutou jistinu poníženou o již uhrazené splátky, a to spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ode dne následujícího, kdy došlo ke splatnosti dluhu.11. Následně soud zamítl nároky, které již zanikly a které nebyly platně sjednány. Soud dále zamítl příslušenství v rozsahu, na nějž žalobci nevznikl nárok.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 032,74 Kč, přičemž tato částka představuje 51,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,69 % a úspěchu žalované v rozsahu 24,31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 497 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 000 Kč ve výši 210 Kč.