35 C 33/2026-41 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 2. 2026 se žalobce domáhal určení, že závěť zůstavitele , jméno FO, , narozeného dne , datum, , zemřelého dne , datum, , naposledy bytem , adresa, , pořízená formou notářského zápisu dne , datum, v , podezřelý výraz, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , je neplatná. Svůj návrh odůvodnil tím, že zůstavitel pořídil nejméně tři závěti v průběhu let (2017, 2020, 2022), v nichž opakovaně ustanovil žalobce univerzálním dědicem a výslovně vydědil obě žalované. Dne 6. 5. 2025, tedy necelé čtyři měsíce před smrtí zůstavitele, byla v nemocnici pořízena nová závěť, kterou byla určena univerzální dědičkou žalovaná 1, přičemž u žalované 2 bylo odstoupeno od jejího výslovného vydědění. Žalobce touto žalobou napadá platnost závěti ze dne 6. 5. 2025, jelikož zůstavitel byl tehdy ve velmi vážném somatickém stavu (těžký zánět žaludku). Byl rovněž sluchově indisponován, neboť v rozhodné době neměl funkční naslouchadlo. Zůstavitel byl fyzicky i psychicky vyčerpaný, dezorientovaný a závislý na pomoci třetích osob. Zásadní je i skutečnost, že zůstavitel byl účelově převezen do nemocnice, kde byla sepsána závěť. Závěť byla sepsána v extrémních podmínkách, které vylučují existenci svobodné a vážné vůle zůstavitele. Jde o právní jednání, které je v rozporu s dlouhodobě projevenou vůlí, osobními vztahy i zdravotním stavem zůstavitele. Žalobce rovněž upozornil na skutečnost, že zůstavitel sice odvolal veškeré dříve pořízené závěti, ale nerozporoval darovací smlouvu ze dne 26. 10. 2023 mezi zůstavitelem jako dárcem a žalobcem jako obdarovaným. Dle názoru žalobce je pravděpodobné, že pokud by šlo o skutečnou vůli zůstavitele ustanovit žalovanou 1 univerzální dědičkou, tak by se nějakým způsobem snažil vyřešit problematiku uzavřené darovací smlouvy, neboť nemovité věci, které jsou předmětem darovací smlouvy, budou zařazeny do pasiv pozůstalosti se závazkem pro dědice věci žalobci převést.2. Obě žalované navrhly zamítnutí žaloby. Uvedly, že závěť má formu veřejné listiny, tedy je presumována platnost a pravost projevu vůle, který je jejím obsahem. Žalovaná 1 nadto uvedla, že zůstavitel byl v době pořízení závěti plně svéprávný a není dána žádná okolnost, která by toto zpochybňovala či vylučovala. K pořízení závěti došlo téměř čtyři měsíce před úmrtím zůstavitele, nelze tedy dovozovat, že zdravotní stav zůstavitele, který vedl k jeho úmrtí, dosahoval v době pořízení závěti takové intenzity, aby to mohlo vyvolat pochybnosti o schopnosti zůstavitele projevit svou poslední vůli.3. Mezi stranami je nesporné, že dne , datum, zemřel zůstavitel , jméno FO, . Ten dne 4. 4. 2022 vyhotovil poslední vůli, na jejímž základě měl nabýt jmění po zůstaviteli žalobce a žalované byly vyděděny. Dne 6. 5. 2025 byla sepsána závěť formou notářského zápisu, na jejímž základě má nabýt jmění žalovaná 1 a žalovaná 2 má toto respektovat. Pozůstalostní řízení je vedeno u Okresního soudu , adresa, -východ pod sp. zn. , spisová značka, .4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že notář odkázal žalobce, aby ve lhůtě do 2 měsíců od právní moci usnesení podal u Okresního soudu , adresa, -východ žalobu na určení proti , Jméno žalované, a , Jméno advokáta C, s tím, že , Jméno žalované, není dědičkou ze závěti sepsané dne 6. 5. 2025 v řízení o pozůstalosti po , jméno FO, (prokázáno usnesením Okresního soudu , adresa, -východ ze dne 19. 12. 2025, č. j. , spisová značka, , v právní moci 6. 1. 2026). Usnesení, kterým byl žalobce odkázán k podání žaloby, bylo doručeno žalobci a žalovaným dne 19. 12. 2025 (prokázáno záznamem o jednání v řízení pozůstalosti).5. Podle § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) platí, že v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.6. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.7. Po právní stránce soud uzavřel, že žaloba není důvodná. Žalobce se domáhal neplatnosti závěti, což neodpovídá poučení notáře a požadavkům podle § 170 z. ř. s. Uvedené ustanovení totiž předpokládá, že se žalobou řeší přímo otázka dědického práva, resp. zda v tomto případě žalované 1 svědčí dědické právo ze závěti ze dne 6. 5. 2025. Otázka neplatnosti závěti je pouze předběžná otázka v řízení o určení, zda někdo není dědicem. Ustanovení § 170 z. ř. s. neumožňuje, aby způsobilým předmětem sporného řízení, zahájeného na základě odkazu pozůstalostního soudu, bylo jen určení sporné skutečnosti nebo sporné právní otázky (neplatnost závěti), byť by byla významná pro posouzení dědického práva (vizte rozsudek Nejvyššího soudu z 24. 6. 2025, sp. zn. 24 Cdo 1044/2025).8. Soud zkoumal, zda by mohla obstát určovací žaloba na neplatnost závěti za podmínek stanovených v § 80 o. s. ř. Dospěl však závěru, že ani tak žaloba neobstojí. Případné určení neplatnosti závěti by totiž samo o osobě nemělo žádný dopad na pozůstalostní řízení, nevyřešilo by totiž klíčovou otázku, komu svědčí dědické právo ze závěti. Šlo by jen o již zmiňované posouzení předběžné otázky. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl, protože chyběl naléhavý právní zájem na požadovaném určení.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, které byly v řízení zcela úspěšné, nárok na náhradu nákladů řízení.10. Náklady žalované 1 sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.11. Náklady žalované 2 představují paušální náhradu nákladů nezastoupeného účastníka, který nedoložil výši hotových výdajů, a to ve výši 450 Kč za každý ze dvou úkonů (vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 4 a. t. per analogiam (vizte usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025), a náhrady cestovného (jízdného) ve výši 234 Kč, vzniklého v souvislosti s cestou žalované 2 na jednání dne 26. 3. 2026 z jejího bydliště a zpět. Žalované 2 nebylo povoleno užití osobního motorového vozidla, soud proto přiznal žalované 2 jízdné za cestu hromadnou dopravou ve výši dle tarifu PID k danému dni cesty.12. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.