35 C 49/2026-54 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 10. 3. 2022 uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 85 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně, vyzval žalobce žalovaného dopisem ze dne 2. 1. 2025 k uhrazení celého dluhu. Přes výzvu žalovaný dluh neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 10. 3. 2022 uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě měla být žalovanému poskytnuta částka 85 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách. (prokázáno smlouvou včetně obchodních podmínek, smlouvou o elektronickém bankovnictví, záznamem o podpisu a výpisy z účtů). Žalovanému byly prostředky vyplaceny zasláním na účet žalovaného (prokázáno potvrzením o platbě, bilancí). Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně, vyzval žalobce žalovaného dopisem ze dne 2. 1. 2025 k uhrazení celého dluhu (prokázáno předmětnou výzvou). Přes výzvu žalovaný dluh neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání).4. Na základě žalobcových tvrzení zkoumal žalobce schopnost žalovaného následujícím způsobem: Žalobce vyšel ze zjištěného mediánu příjmů za posledních 5 měsíců a výdajů, přičemž uzavřel, že žalovanému po uhrazení splátky zbyde 14 Kč. Je tedy schopen dluh splnit.5. S ohledem na právní závěry soud z dalších důkazů nezjistil žádné relevantní skutečnosti.6. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84-89 zákona zabýval tím, zda žalobce zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).7. Soud v daném případě hodnotil, že závěr o schopnosti žalovaného dluh splnit byl učiněn nesprávně, neboť ze zjištěného průměrného příjmu za posledních 5 měsíců se podává, že žalovaný má příjem menší, než jsou jeho měsíční výdaje. Z dlouhodobého hlediska proto zjevně není schopen dluh hradit.8. Vzhledem k tomu, že žalobce nezkoumal řádně schopnost žalovaného dluh splnit, nedostál svým povinnostem, čímž způsobil absolutní neplatnost smlouvy. Soud proto žalobci přiznal nároky z mimosmluvního závazku dle § 87 zákona.9. Pokud jde o splatnost tohoto závazku vycházel soud z citovaného ustanovení a určil ji podle možností žalovaného dluh uhradit (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). S ohledem na skutečnost, že v řízení se z obsahu spisu nepodávají žádné okolnosti, z nichž by vyplývalo vyloučení možnosti žalovaného dluh uhradit na základě předložené výzvy v dikci § 1958 odst. 2 o. z., přistoupil soud k závěru, že k tomuto datu poskytnuté prostředky měl žalovaný k dispozici, a tedy bylo v jeho možnostech dluh uhradit (vizte rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 64 Co 470/2024, nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 15 Co 52/2025).10. Obecně se dluh se stává splatným na základě výzvy podle § 1958 odst. 2 o. z. dnem následujícím po vyzvání dlužníka. Je-li dlužník vyzván k zaplacení dluhu distančním způsobem, je výzva účinná dnem, kdy se dostane do dlužníkovy dispozice. Není-li v řízení prokázáno jinak, soud vychází z domněnky doby dojití dle § 573 o. z., tedy že výzva byla dlužníku doručena 3. den (v případě doručování do zahraničí 15. den) od odeslání dlužníku.11. Soud proto v daném případě s ohledem na odeslání zesplatňujícího dopisu stanovil splatnost na den 14. 11. 2025. Dnem následujícím se dostal žalovaný do prodlení.12. Soud za této situace přiznal žalobci poskytnutou jistinu poníženou o již uhrazené splátky, a to spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ode dne následujícího, kdy došlo ke splatnosti dluhu. Soud při tom vycházel z tvrzení žalobce ohledně výše dluhu jistiny, když žalovaný netvrdil, že by z dlužné částky uhradil více. Pokud žalobce požadoval kapitalizovaný úrok z prodlení, stanovil soud tento úrok za žalované období a zjistil, že jeho výše nepřekračuje částku kapitalizovanou žalobcem.13. Následně soud zamítl nároky, které již zanikly a které nebyly platně sjednány. Soud dále zamítl příslušenství v rozsahu, na nějž žalobci nevznikl nárok.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 119,92 Kč, přičemž tato částka představuje 76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 788 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 69 678,43 Kč sestávající z částky 3 900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 400 Kč ve výši 3 654 Kč.