35 C 59/2026-22 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že , právnická osoba, . (dále jen „banka“), s žalovaným dne 17. 1. 2024 uzavřela smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, jíž se zavázal vrátit spolu s úrokem 16,90 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný tuto povinnost nesplnil, takže banka celý dluh zesplatnila ke dni 14. 4. 2025. Žalobce proto požadoval dlužnou jistinu 45 495,99 Kč, úrok 4 303,71 Kč, úrok z prodlení 224,42 Kč a dlužné poplatky 499 Kč. Svou aktivní legitimaci dovozoval od smluv o postoupení pohledávky ze dne 28. 7. 2025 mezi bankou a jeho předchůdcem a 6. 8. 2025 mezi předchůdcem žalobce a žalobcem.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že banka a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních služeb, na jejímž základě dne 17. 1. 2024 uzavřeli smlouvu o půjčce č. , hodnota, (prokázáno těmito smlouvami). Smlouvu o úvěru strany uzavřely poté, co banka zkoumala schopnost žalovaného dluh uhradit (prokázáno hodnocením klienta, CBL, výpisy). Na základě této smlouvy mu poskytla částku 50 000 Kč, jíž se zavázal vrátit spolu s úrokem 16,90 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách (prokázáno smlouvou). Žalovaný tuto povinnost nesplnil, takže banka celý dluh zesplatnila ke dni 14. 4. 2025 (prokázáno výpisy z účtů, zesplatněním). Žalobce pohledávku nabyl na základě 2 smluv o postoupení pohledávky ze dne 28. 7. 2025 mezi bankou a jeho předchůdcem a ze dne 6. 8. 2025 mezi předchůdcem žalobce a žalobcem (prokázáno těmito smlouvami). Žalovaný neuhradil na předmětný dluh jistinu 45 495,99 Kč, úrok 4 303,71 Kč, úrok z prodlení 224,42 Kč a dlužné poplatky 499 Kč (prokázáno výpisy úvěrového účtu).4. Soud nárok posoudil jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v dikci zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zatímco banka splnila své povinnosti řádně a včas, žalovaný nikoliv, čímž se dostal do prodlení.5. Soud za této situace přiznal žalobci jako právnímu nástupci banky dlužnou jistinu, poplatky, úrok a úrok z prodlení dle § 1970 o. z.6. Úrok však soud nepřiznal v žalované výši, když ten byl počínaje dnem 15. 7. 2025 ujednán rozporně s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Výše úroku takto stanovená je počínaje tímto datem ve výši 12 % ročně.7. Soud za této situace zamítl úrok ve výši převyšující limit daný citovaným ustanovením.8. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení v principu zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 744 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 994,99 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.