5 C 5/2026-22 — Okresní soud Praha-východ

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím, když tvrdila, že dne 9. 3. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 900 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 9. 3. 2024. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 468 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné dne 9. 7. 2024, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 2 679 Kč, kdy toto plnění bylo započteno na nárok žalobkyně na úhradu smluvní pokuty. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá částky 26 368 Kč, představující dlužnou jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru, a dále částky 2 500 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a částky 5 002 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1% denně od 10. 7. 2024 do 21. 7. 2025, s odečtením plnění žalovaného ve výši 2 679 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván rovněž předžalobní výzvou, neuhradil však ničeho. Žalobkyně splnila svou povinnost před poskytnutím úvěru prověřit úvěruschopnost žalovaného, když od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že k nařízenému jednání dne 26. 2. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobkyně a její zástupce se z účasti na jednání omluvili, soud projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti účastníků postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 3. 2024 Smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 19 900 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky do 5. 4. 2024, uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 468 Kč a pro případ prodlení též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky dle sazebníku obsaženého ve smlouvě (viz Smlouva o zápůjčce ze dne 9. 3. 2024, Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně). Částka 19 900 Kč byla žalovanému poskytnuta bankovním převodem dne 9. 3. 2024 (viz výpis z běžného účtu č. , č. účtu, , č. výpisu 2024/3, ze dne 28. 3. 2024, Protokol o vlastnictví účtu). Žalobkyně opakovaně upomenula žalovaného o úhradu dluhu (viz Upomínky ze dne 16.7.2024, 23.7.2024, 30.7.2024, 8.8.2024 a 23.8.2024), a to i předžalobní výzvou prostřednictvím právního zástupce (viz Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 9. 4. 2025 a Podací lístek s datem podání 9. 4. 2025).6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.7. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dále, s ohledem na spotřebitelský charakter uzavřené smlouvy, rovněž i na právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) a smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil soud dle jejího obsahu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.8. S ohledem na právní úpravu zákona o spotřebitelském úvěru se soud musel zabývat otázkou, zda žalobkyně splnila povinnost stanovenou jí ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a sice před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalované jako klienta byly náležitým způsobem zkoumány, a jeho úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Žalobkyně sice tvrdila, že od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází, kdy poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného, k prokázání svých tvrzení však soudu nenavrhla a nepředložila žádný důkaz, a naopak podáním ze dne 13. 1. 2026 soudu k jeho výzvě, aby nejpozději u ústního jednání doplnila svá tvrzení v tom směru, jak a na základě jakých konkrétních podkladů byla ověřena schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet, a aby v téže lhůtě označila a předložila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, sdělila, že svá tvrzení nebude v tomto směru nijak doplňovat a podáním ze dne 26. 1. 2026 se z účasti u jednání soudu omluvila. Za této situace nemohl soud jinak než uzavřít, že žalobkyně splnění povinnosti před poskytnutím úvěru řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného neprokázala.10. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.11. Soud se poté zabýval otázkou, jaká byla žalovanému poskytnuta jistina a jakou částku žalovaný uhradil. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný celkem čerpal částku ve výši 19 900 Kč a dle sdělení žalobkyně uhradil částku 2 679 Kč. Soud tak žalobě vyhověl co do čerpané a neuhrazené jistiny ve výši 17 221 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve zbývajícím rozsahu, tj. co do nároku na zaplacení částky 14 149 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, soud žalobu zamítl (výroky I. a II.).12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 54,9 % (17 221 Kč s příslušenstvím) proti 45,1 % (14 149 Kč s příslušenstvím) žalovaného, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu 9,8 % svých účelně vynaložených nákladů v celkové částce 3 170 Kč, tj. žalobkyni přísluší 310,66 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 355 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 400 Kč, a dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a dále náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 315 Kč. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřekročila částku 50 000 Kč. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).13. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), neboť ke stanovení odlišné lhůty soud neshledal důvod.