13 C 397/2019-16 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobou podanou [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 13 930 Kč s příslušenstvím, a to z titulu pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] A/139946. Svůj nárok odůvodnil následovně. Úvěr byl dle žalobce žalované poskytnut jako podnikateli. K uzavření smlouvy došlo v okamžiku připojení jedinečného elektronicky generovaného SMS kódu, který žalobce zaslal žalované na verifikovaný mobilní telefon žalované. SMS kód připojený na smlouvu o úvěru nahrazuje fyzický podpis žalovaného. Autorizační SMS kód byl žalované přidělen na základě žádosti o úvěr na její verifikovaný mobilní telefon. Žalobce žalované zaslala smluvní dokumentaci na verifikovaný email ve formátu PDF. Mezi žalobcem a žalovanou se má takto podepsaná smlouva za smlouvu postavenou na roveň písemné smlouvě. Následně byla žalovaná povinna zaslat žalobci smlouvu zpět s vlastnoručním podpisem. Na základě předěmtné smlouvy poskytl žalobce žalované účelový úvěr na nákup zařízení ve výši 7 000 Kč na účet, a to dne [datum]. Žalovaná převzala závazek tento úvěr splatit jednorázově do doby splatnosti úvěru, tj. do 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru žalované, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 580 Kč, a dále s poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. V případě dodržení termínu splatnosti úvěru tak měla žalovaná hradit žalobci částku 8 880 Kč Žalovaná však porušila tento svůj závazek zaplatit žalobci poskytnutý úvěr v termínu splatnosti, a dostala se tak do prodlení. Proto vznikl žalobci nárok na: a) smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení, b) náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobci vznikly v důsledku prodlení žalované s úhradu dlužné částky z úvěru, kdy tyto náklady jsou specifikovány v sazebníku, c) smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení. Žalobce má též nárok na smluvní pokutu 1 000 Kč v případě, že žalovaná porušila svůj závazek zaslat žalobci smlouvu zpět s vlastnoručním podpisem do dne splatnosti úvěru. Závazek žalované se stal splatným dne [datum]. Žalovaná neuhrazené peněžní prostředky do dnešního dne neuhradila a dluží k dnešnímu dni částku 13 930 Kč, která se skládá z jistiny 7 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 580 Kč, poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, smluvní pokuty za nezaslání smlouvy s úředně ověřeným podpisem ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 50 % z dlužné částky ve výši 3 500 Kč, poplatků (náhrady účelně vynaložených nákladů) ve výši 550 Kč, a dále pak navíc dluží smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení. I přes výzvu však žalovaná dlužné částky neuhradila. 2. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila. 3. Žalovaná byla vyzvána, aby soudu sdělil, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a jelikož žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v samotném návrhu, nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] A/139946 bylo zjištěno, že mezi účastníky řízení byl sjednán úvěr, kdy se žalobce zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 580 Kč, a dále s poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, a to do 30 dnů od odeslání finančních prostředků. Dále soud zjistil, že se strany smlouvy dohodly, že ocitne-li se žalovaná v prodlení má žalobce nárok (mimo jiné) na smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky ve výši 3 500 Kč (to v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení) a na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Rovněž se dohodly, že v případě nezaslání smlouvy s úředně ověřeným podpisem má žalobce nárok na smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Dohodly se rovněž, že žalobce má nárok poplatek ve výši na 50 Kč za odeslání 1 sms upomínky a ve výši 250 Kč za odeslání 1 doporučené upomínky. Ve smlouvě žalovaná dále prohlásila, že vystupuje jako podnikatel, jako účel úvěru je označen:„ nákup zařízení“. 5. Z dokladu o poskytnutí úvěru soud zjistil, že dne [datum] byla žalované zaslána částka 7 000 Kč. 6. Z úvěrové bilance soud zjistil, že k [datum] žalobce vyčíslil dluh žalované na celkovou částku 17 294 Kč. 7. Z předžalobní výzvy bylo soudem zjištěno, že v tomto dopisu vyzývá žalobce žalovanou k zaplacení částky v celkové výši 23 316,69 Kč. 8. Z poštovního podacího archa soud zjistil, že tato výzva byla odeslána žalované. 9. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 10. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalovaná vystupovala při uzavírání předmětné smlouvy v postavení spotřebitele, a to i přesto, že ve smlouvě žalovaná prohlásila, že vystupuje jako podnikatel. Pouhá skutečnost, že fyzická osoba je označena ve smlouvě jako podnikatel, však nevylučuje aplikaci ustanovení o ochraně spotřebitele, jestliže se v daném vztahu jako podnikatel nechová (srov. Nález Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1930/11). V daném případě je přitom dle názoru soudu už ze samotné smlouvy, a to konkrétně zejména z výše poskytnutého úvěru (7 000 Kč), extrémně krátké doby splatnosti (30 dnů od odeslání finanční částky) a naprosto neurčitého účelu (nákup zařízení) zřejmé, že fakticky poskytnutý úvěr nemohl sloužit pro potřeby jakékoliv smysluplného podnikání (v tom smyslu, že nemohlo rozhodně jít o smysluplnou podnikatelskou půjčku). Soud proto uzavřel, že žalovaná při uzavírání dané smlouvy nevystupovala v souvislosti se svou podnikatelskou činností, a proto na projednávanou věc aplikoval mimo o. z. rovněž i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 11. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 110 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 13. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 7 000 Kč. Tato úvěrová smlouva, jak vyplývá již ze samotných tvrzení žalobce, byla uzavřena bez splnění podmínek stanovených výše citovaným ust. § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož žalované nebyla úvěrová smlouva obsahující výše uvedené informace poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. V řízení bylo zároveň zjištěno, že žalobce žalované předmětné finanční prostředky ve výši 7 000 Kč zaslal. V řízení také nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaná něčeho uhradila na svůj dluh. Nárok žalobce je proto důvodný co do zažalované jistiny ve výši 7 000 Kč. Pokud jde o zažalovanou smluvní pokutu, zažalovaný smluvní úrok z prodlení a zažalované poplatky, k těmto soud ve smyslu citovaného ust. § 110 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nepřihlížel, a přiznal tedy žalobci pouze úroky ve výši repo sazby uveřejněné Českou národní bankou, platné v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, a dále zákonný úrok z prodlení podle podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla tedy žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. delší lhůtu k plnění, a to patnáctidenní, aby měla žalovaná dostatek času pro úhradu svého dluhu. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §142 odst. 2 o.s.ř. dle úspěchu stran, přičemž žalovaná byla ve věci úspěšná z větší části (při poměřo