18 C 53/2018-100 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře 240 m2, [katastrální uzemí], [územní celek], zapsáno na [list vlastnictví], pro [katastrální uzemí] [anonymizováno] pro [územní celek], [stát. instituce]. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně k předmětné nemovitosti (parc. [číslo]; původně parc. [číslo]) vydržela vlastnické právo, a to od roku 1973, kdy jí uvedený pozemek byl darován na základě darovací smlouvy ze dne [datum] její matkou (pozemek parc. [číslo] [ulice] [anonymizováno]), která ji sama nabyla na základě kupní smlouvy ze dne [datum] (pozemek parc. [číslo]). 2. Se skutečnostmi uváděnými v žalobě žalobkyní žalovaní nesouhlasili, přičemž uvedli, že předmětný pozemek nabyli na základě kupní smlouvy ze dne [datum] a od té doby s žalobkyní jednali o vyřešení špatného zápisu v katastru nemovitostí, podle kterého byla vlastníkem předmětné nemovitosti žalobkyně. K tomu následně došlo v březnu 2015, kdy příslušný katastrální úřad upřesnil hranice pozemků a vyčlenil předmětný pozemek jako samostatný. Žalovaní rovněž uvedli, že žalobkyně nemohla v dobré víře předmětný pozemek vydržet, ani jí nemohl být darován, neboť ani její matka, ani právní předchůdkyně její matky uvedený pozemek nevlastnily. 3. Při jednání soudu dne [datum] (č. l. 28) obě strany sporu navrhly zpracování znaleckého posudku za účelem zjištění ceny obvyklé pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], za účelem smírného vyřešení sporu. 4. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. 5. Ze smlouvy trhové [anonymizováno] [rok], soud zjistil, že tuto uzavřela matka žalobkyně s [jméno] [příjmení], na jejímž základě nabyla matka žalobkyně vlastnické právo k parcele čk. [číslo], složka [číslo] pozemkové knihy [anonymizováno] [územní celek]. 6. Z geometrického polohopisného plánu změn na pozemku parc. [číslo] v [anonymizována dvě slova], pro měřický okres [okres], soudní okres [okres], politická [územní celek], [katastrální uzemí], list mapy [číslo] [číslo jednací], ze dne 12. 1. 1948, včetně výkazu ploch a jejich nákresu, soud zjistil, že pozemek parcela čk. [číslo], uvedený ve výše uvedené smlouvě trhové, byl označen [číslo], a jeho výměra činila 387 m2, přičemž jeho součástí není pozemek označený v současné době parc. [číslo]. Tento pozemek je součástí pozemku parcely [anonymizována dvě slova]. 7. Ze stejnopisu notářského zápisu [spisová značka], [anonymizováno] [číslo], ze dne [datum], soud zjistil, že matka žalobkyně, [jméno] [příjmení], darovala žalobkyni rekreační chatu [číslo] v [obec] společně se stavební parcelou [číslo] zahradou č. parc. [číslo], zapsaných ve složce [číslo] poz. knihy pro kat. území [ulice] [anonymizováno]. 8. Z kopie prvotisku mapy katastru nemovitostí po technickohospodářském mapování označeného [spisová značka] ve spojení s listem vlastnictví [číslo] z roku 1973, soud zjistil, že k pozemku parc. [číslo] [ulice] [anonymizováno], byla přisloučena část z cizí držby parcely [anonymizována dvě slova] o výměře 240 m2. 9. Z kupní smlouvy ze dne [datum], soud zjistil, že žalovaní nabyli k pozemku parc. [číslo] o výměře 240 m2, v [anonymizováno] [ulice] [anonymizováno], vlastnické právo. 10. Z oznámení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vydaného [stát. instituce], [stát. instituce], soud zjistil, že uvedený katastrální úřad provedl opravu údajů v katastru nemovitostí, když pozemek parc. [číslo] k. ú. [obec] (pův. [ulice] [anonymizováno]) rozdělil na pozemky parc. [číslo] o výměře 240 m2 (původně parcela [anonymizováno] katastru [anonymizována dvě slova], [ulice] [anonymizováno]) a pozemek parc. [číslo] o výměře 362 m2 (tj. od pozemku parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví]) a současně zrušil zápis o přisloučení části cizí parcely [anonymizována dvě slova] k parcele [číslo] v k. ú. [obec] (pův. [ulice] [anonymizováno]). 11. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti, neboť veškeré další skutečnosti či okolnosti tvrzené či namítnuté účastníky soud nepovažuje ve věci za rozhodující, a to z toho důvodu, že tyto nejsou dle názoru soudu součástí hypotézy hmotněprávní normy, kterou soud na věc aplikoval. Proto je soud z tohoto důvodu bez dalšího považuje tímto za vypořádané a dále se k nim v odůvodnění nevyjadřuje. Navíc soud v souladu se zásadou hospodárnosti pro nadbytečnost neprovedl další účastníky navrhované důkazy a návrh na jejich provedení zamítl. 12. Zákon [číslo] Sb., občanský zákoník až do účinnosti novely zákonem č. 131/1982 Sb. institut vydržení neupravoval. 13. Podle § 132a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 1988 platí, že kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, má - pokud není stanoveno jinak - obdobná práva na ochranu, jaká má vlastník věci. 14. Podle § 135a odst. 1 a 2 citovaného zákona platí, že vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Obdobně, pokud není stanoveno jinak, nabude občan i právo odpovídající věcnému břemenu (§ 132a odst. 2). Jde-li o pozemek nebo jeho část, který má občan nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) po dobu deseti let a k němuž by jinak mohlo být zřízeno právo osobního užívání (§ 199 odst. 1), nabývá vlastnictví k pozemku nebo jeho části stát; občan nabývá právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku v rozsahu uvedeném v § 200. Je-li výměra pozemku větší než nejvyšší přípustná výměra podle § 200 a lze-li podle územního plánu nebo územního rozhodnutí přenechat k osobnímu užívání více částí tohoto pozemku má občan právo vybrat si jen jednu z těchto částí, k níž se pak jako k samostatnému pozemku dohodou zřídí právo osobního užívání. 15. Podle přechodných ustanovení k úpravám účinným od [datum] (§ 507a odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona [číslo] Sb.) se do doby uvedené v ustanovení § 135a se započítá i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě (§ 135a odst. 1) nebo nepřetržitě vykonával právo odpovídající věcnému břemenu (§ 135a odst. 2) před 1. dubnem 1983; tato doba však neskoční dříve než uplynutím jednoho roku od tohoto dne. 16. Podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v posledním účinném znění, platí, že oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. 17. Podle přechodných ustanovení k úpravám účinným od [datum] (§ 872 odst. 1 a 6 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění zákona č. 509/1991 Sb.) právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti tohoto zákona na vlastnictví fyzické osoby; jde-li o vydržení vlastnického práva k pozemku podle tohoto zákona, kde na základě dosavadních předpisů bylo možné nabýt jen právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemků, může si oprávněná osoba započítat dobu, po kterou její právní předchůdce měl pozemek nepřetržitě v držbě i před účinností tohoto zákona. 18. Podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění, platí, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí (tj. 20 let), vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. 19. Podle § 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění, platí, že do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. 20. Z výše uvedených důkazů vyplývá, že žalobkyně není vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře 240 m2, [katastrální uzemí], [územní celek], zapsáno na [list vlastnictví], pro [katastrální uzemí] úřadu pro [územní celek], [stát. instituce], ani jej nemohla vydržet, neboť v případě, že by zachovala základní obezřetnost v okamžiku nabytí vlastnického práva na základě darovací smlouvy ze dne [datum], a nahlédla do příslušných listin vedených příslušným katastrem nemovitostí, zjistila by, že uvedený pozemek nebyl nikdy ve vlastnictví její matky, od jejíhož vlastnického práva žalobkyně dovozuje své vlastnické právo, ani ve vlastnictví právní předchůdkyně její matky. Zvlášť za situace, kdy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v dané době institut vydržení vůbec neznal, a následně v rámci novelizací umožňoval nejprve vydržení užívacího práva (resp. jeho získání) až v posledním účinném znění umožňoval vlastnické právo vydržet, a to zejmén