3 C 131/2021-24 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce žádal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit mu žalovanou částku včetně příslušenství a nahradit mu náklady řízení. Návrh odůvodnil tím, že dne [datum] cestoval žalovaný linkou městské hromadné dopravy – metrem A bez platné jízdenky. Nastoupením do hromadného přepravního prostředku žalovaný konkludentně uzavřel s žalobcem smlouvu o přepravě. Tento den byl žalovaný kontrolován revizorem žalobce, přičemž se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. O této kontrole byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole, na základě které byl žalovaný povinen zaplatit žalobci pokutu (přirážku jízdného) ve výši [částka] a jízdné ve výši [částka]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř. a za souhlasu účastníků ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud dospěl k tomuto skutkovému stavu: Žalobce provedl prostřednictvím revizora dne [datum] kontrolu jízdenek v linkách MHD žalobce, při kterých žalovaný nepředložil platný doklad o zaplacení jízdného. Žalovanému byla proto účtována při kontrole pokuta (přirážka jízdného) ve výši [částka] a jízdné á [částka], tj. celkem přirážka (pokuta) a jízdné ve výši [částka] (důkaz: zápisy o provedené přepravní kontrole, smluvní přepravní podmínky, tarif). Žalovaný ani přes výzvu žalobce ničeho neuhradil (důkaz: předžalobní upomínka, podací arch). Žalobce a žalovaný uzavřeli konkludentním způsobem smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 an. občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb. Žalovaná částka je pak sankcí za nezaplacení jízdného ve smyslu vyhlášky č. 175/2000 Sb. Podle § 7 odst. 6 citované vyhlášky se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal jízdním dokladem. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Podle tohoto ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokáže cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Výše přirážky nesmí dle § 37 odst. 6 zákona o drahách přesáhnout částku [částka]. V řízení bylo zjištěno, že se žalovaný při jízdě neprokázal platným dokladem (jízdenkou), a proto mu byla vyměřena při kontrole pokuta ve výši [částka] a jízdné ve výši [částka]. Žalovaný však uloženou pokutu a jízdné neuhradil. Přitom v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaný na svůj dluh zaplatil něčeho nad rámec tvrzení žalobce s tím, že ani žalovaný nárok žalobce nijak nezpochybnil. Soud tak dospěl k závěru, že nárok žalobce na zaplacení uvedené částky je důvodný. Soud rozhodl proto tak, jak je uvedeno ve výroku I, v celém rozsahu žalobci vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o.s.ř. určena třídenní. Žalobci vedle toho přísluší i příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení v zákonné výši jdoucích ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky do zaplacení. Nárok žalobce je tak i v této části důvodný. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku [částka], z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x [částka] podle § 14b a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (převzetí zastoupení, výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé a sepis žaloby), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3x [částka] dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tyto tři úkony právní služby a také z 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku). Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).