3 C 94/2020-67 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se svou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] a [částka] s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnil tím, že návrhem na vydání evropského platebního rozkazu ze dne [datum] se žalovaný po právním předchůdci žalobce [právnická osoba] GmbH domáhal zaplacení pojistného plnění z titulu údajných pojistných událostí ze dne [datum], [datum] a [datum] ve výši [částka]. Řízení o vydání evropského platebního rozkazu bylo vedeno u zdejšího soudu pod spisovou značkou 7 EVC 1/2012, v rámci tohoto řízení byl [datum] vydán evropský platební rozkaz č. j. 7 EVC 1/2012-16, kterým soud žalobci přikázal uhradit žalovanému částku [částka] a náklady řízení ve výši [částka]. Při doručování evropského platebního rozkazu právnímu předchůdci žalobce došlo k procesním pochybením. Žalobce proti evropskému platebnímu rozkazu nepodal odpor, ale podal žádost o přezkum vydaného evropského platebního rozkazu. Soudy prvního ani druhého stupně však žalobcovy žádosti o přezkum evropského platebního rozkazu nevyhověli a ke zrušení evropského platebního rozkazu došlo až v roce 2019, poté co proběhlo navazující dovolací řízení a poté, co žalovaný vzal následně svůj žalobní návrh zpět. Právní předchůdce žalobce byl z důvodu zamezení rizika případného výkonu rozhodnutí nucen uhradit žalovanému částku [částka], když žalovaný jej k úhradě této částky vyzval a tato částka odpovídala dlužné částce dle evropského platebního rozkazu včetně úroku z prodlení. Současně s touto částkou uhradil právní předchůdce žalobce žalovanému částku [částka] jako náhradu nákladů řízení. V následných řízeních, která probíhala před Nejvyšším soudem ČR i Evropským soudním dvorem, pak bylo potvrzeno a postaveno najisto, že evropský platební rozkaz nebyl právnímu předchůdci žalobce řádně doručen, nikdy se tedy nestal vykonatelným a právnímu předchůdci žalobce nezačala běžet lhůta pro podání odporu. Celá věc byla vrácena zdejšímu soudu, s tím že v následujícím řízení měl být evropský platební rozkaz soudem znovu vydán a doručen s návrhem na jeho vydání způsobem, který bude v souladu s nařízením o doručování. Žalovaný na vzniklou procesní situaci reagoval zpětvzetím žalobního návrhu, v důsledku čehož zdejší soud usnesením ze dne 13. 3. 2019 č. j. 7 EVC 1/2012-245 řízení zastavil. Žalobce následně písemně vyzval žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení spočívajícího v uhrazených částkách [částka] a [částka], a to dopisem ze dne [datum]. Žalovaný však svůj dluh nesplatil, žalobce se tedy s odkazem na ustanovení § 2991 o. z. domáhá úhrady bezdůvodného obohacení, když právní předchůdce žalobce plnil na neexistující dluh respektive plnil z právního důvodu, který následně odpadl. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí a vznesl námitku promlčení, když se jednalo o plnění z roku 2015. Dále odmítl, že by od žalobce obdržel výzvu k úhradě dne [datum]. 3. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne [datum] podal žalovaný [právnická osoba] proti [právnická osoba] GmbH návrh na vydání evropského platebního rozkazu, kterým se domáhal úhrady částky [částka] a nákladů řízení z titulu pojistného plnění. Dne [datum] soud vydal evropský platební rozkaz, kterým uložil právnímu předchůdci žalobce zaplatit žalovanou částku spolu s náklady řízení ve výši [částka]. Dne 21. 12. 2012 podal v řízení 7 EVC 1/2012 žalovaný – CATLIN INNSBRUCK GmbH žádost o přezkum evropského platebního rozkazu s odůvodněním, že evropský platební rozkaz nebyl doručen řádně a včas. Z emailu odeslaného právním zástupcem žalovaného dne [datum] právnímu předchůdci žalobce bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce byl vyzván, aby plnil povinnost uloženou mu evropským platebním rozkazem a uhradil na účet žalovaného částku [částka] s úroky z prodlení a náklady řízení ve výši [částka]. Z emailu právního zástupce žalovaného ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný obdržel [datum] částku [částka] a na účet právního zástupce žalovaného byla připsána částka [částka]. Právní předchůdce žalobce byl vyzván, aby zaplatil ještě částku [částka] a [částka] v souladu s evropským platebním rozkazem. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 4. 11. 2015 č. j. 7 EVC 1/2012-111 bylo zjištěno, že soud nadále pokračoval v řízení na straně žalovaného se [právnická osoba] SE jako právním nástupcem žalovaného. Z rozsudku soudního dvora ze dne [datum] bylo zjištěno, že řízení 7 EVC 1/2012 zdejšího soudu došlo k procesnímu pochybení při doručování evropského platebního rozkazu žalovanému. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2018 č. j. 23 Cdo 1542/2016-236 bylo zjištěno, že bylo zamítnuto dovolání [právnická osoba] proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2013 č. j. 29 Co 310/2013-46 o žádosti na přezkum evropského platebního rozkazu vedeného u zdejšího soudu pod spisovou značkou 7 EVC 1/2012. Z usnesení vyplývá, že zdejší soud rozhodl 8. 4. 2013 usnesením č. j. 7 EVC 1/2012-35 tak, že žádost právního předchůdce [právnická osoba] na přezkum evropského platebního rozkazu vedeného zdejším soudem 1. 8. 2012 pod spisovou značkou 7 EVC 1/2012 se odmítá, Krajský soud v Praze při rozhodování o odvolání proti tomuto usnesení, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 13. 3. 2019 č. j. 7 EVC 1/2012-245 bylo zjištěno, že řízení v této věci bylo zastaveno a evropský platební rozkaz vydaný zdejším soudem pod číslem jednacím 7 EVC 1/2012-16 dne 1. 8. 2012 byl zrušen. Řízení bylo zastaveno vzhledem k tomu, že žalobkyně – [právnická osoba] vzala žalobu v celém rozsahu zpět. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván žalobcem k vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. 4. Soud v řízení provedl ještě další důkazy, a to obsahy spisů zdejšího soudu, avšak tyto důkazy nepovažuje za podstatné, proto je dále neuvádí a ani nehodnotí. 5. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Soud hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo prokázáno, že na základě evropského platebního rozkazu vydaného zdejším soudem od 1. 8. [číslo] žalobce plnil žalovanému částky [částka] a [částka], následně byl evropský platební rozkaz usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 3. 2019 č. j. 7 EVC 1/2012-245 zrušen a řízení bylo zastaveno. Bylo prokázáno, že žalovaný po vydání evropského platebního rozkazu vyzval žalobce k plnění, žalobce plnil. Tato skutečnost byla prokázána emailem právního zástupce žalovaného, který potvrzuje, že uvedené částky byly poukázány jednak žalovanému a jednak na jeho účet (email z [datum]), tedy nepochybné, že žalobce plnil na základě právního důvodu, který posléze odpadl a náleží mu tak vydání bezdůvodného obohacení. Soud se zabýval námitkou promlčení, kterou žalovaný vznesl, ale dospěl k závěru, že námitka není důvodná. Žalobce se dozvěděl o tom, že právní důvod, na základě kterého plnil, odpadl, až po vydání usnesení zdejšího soudu ze dne [datum], žaloba byla podána [datum], nárok žalobce tedy promlčen není. Ze všech uvedených důvodů soud proto rozhodl, jak je ve výroku uvedeno a uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci žalované částky i spolu s požadovaným příslušenstvím od [datum] do zaplacení (§ 1970 o. z.). 7. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobce představují zaplacený soudní poplatek [částka], odměnu právního zástupce žalobce za 7 hlavních úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba, písemné vyjádření z [datum], účast na jednání [datum], písemné podání z [datum] a účast na jednání [datum]) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši podle aktuálního kurzu EUR k uvedeným datům a 7 x režijní paušál po [částka] podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dále DPH 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř.