36 C 259/2021 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení smluvní pokuty [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,25% ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Výši smluvní pokuty žalobce vypočetl na základě smluvního ujednání pod čl. 6 smlouvy o úvěru, tj. 0,1% denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], a odůvodnil ji tak, že účastníci sjednali smlouvu o úvěru na [anonymizována dvě slova]. Kč pod [číslo]. Protože žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobce jej zesplatnil a právo na zaplacení uplatnil žalobou u zdejšího soudu pod zn. [spisová značka]. Zdejší soud tehdejší žalobě vyhověl rozsudkem čj. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí], a to tak, že žalobci přiznal právo na zaplacení dlužné jistiny [částka] se smluvní pokutou, do té doby vzniklou, a s příslušenstvím. Smluvní pokuta vymáhaná v tomto řízení vznikla až po ukončení výpočtu smluvní pokuty, přiznané rozsudkem [anonymizováno]. Žalovaný se nevyjádřil. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím zjištěním a k celkovému závěru o skutkovém stavu věci: účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] žalovaný jako úvěrovaný, žalobce jako úvěrující, s předmětem [anonymizována dvě slova]. Kč k úvěru za úrok a se zajištěním ve formě smluvních pokut. V čl. 6 bylo sjednáno právo žalobce požadovat smluvní pokutu z nesplaceného úvěru ve výši 0,1% denně za dobu od prvního dne po zesplatnění úvěru až do úplného zaplacení (smlouva o úvěru). Zdejší soud přiznal ze stejného úvěrového vztahu [částka], čehož součástí byla dlužná jistina, jednorázová smluvní pokuta [částka] a smluvní pokuta postupně nabíhající až do [datum], v kapitalizované výši [částka], zákonný úrok z prodlení, a úrok 128,83% ročně z tzv. původní jistiny [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (pravomocný rozsudek zdejšího soudu čj. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí], dopis o zesplatnění). Žalovaný nově uplatněnou pokutu neuhradil ani po upomínce (předžalobní výzva, poštovní podací arch, tvrzení žalobce). Podle § 1813 o.z. platí, že <i>Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> Podle § 6 odst. 1 o.z. platí, že <i>Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.</i> Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo. Žalobce prokázal, že mu úvěrová smlouva přiznává právo požadovat smluvní pokutu 0,1% denně za každý den prodlení s úhradou tzv. nové jistiny až do úplného zaplacení. Z toho hlediska žalobu založil na existentním ujednání se žalovaným, nicméně nárok uplatnil tehdy, když má exekučním titulem přiznaná všechna peněžitá práva, jež uplatnil v řízení [anonymizováno], a mezi ně vedle dlužné jistiny, tehdejších smluvních pokut, zákonného úroku z prodlení, náleží též extrémně vysoký úrok 128,83% ročně. Tento úrok za dobu, od níž byl přiznán, činí více než 500% nesplacené jistiny. Soud proto dospěl k závěru, že nelze přiznat další smluvní pokutu, jako druhotnou sankci. Brání tomu zjevná nepřiměřenost ve vztahu k tomu, co již bylo žalobci na druhotných sankcích přiznáno, a jaký úrok, jako cena peněz z původní jistiny, mu byl přiznán. Zákon v citovaných ustanovení vychází z přiměřené rovnováhy a z poctivosti. Soud nabyl přesvědčení, že pokud by žalobě vyhověl, dané zásady by porušil. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 2 o.s.ř., když jejich náhradu žalovanému nepřiznal, protože žádné nevyšly najevo.